recenze
19/01/2016 | recenze | Hana Řehulková

Rovnice spojitosti toku

Možná si ještě pamatujete z hodin fyziky rovnici spojitosti toku: „Při ustáleném proudění ideální kapaliny je součin obsahu průřezu S a velikosti rychlosti v proudící kapaliny v každém místě trubice stejný.“ De facto to znamená, že čím víc trubici zúžíme, tím rychleji jí voda proteče. Jde vlastně jen o zákon zachování hmotnosti. Ale platí podobná fyzikální pravidla i pro smutek? Když devastující vlna bolesti zaplaví něčí život, lze doufat aspoň v to, že čím víc zúžila schopnost vnímat cokoliv jiného, tím rychleji odteče pryč? A existuje naděje, že až se přežene, zachovají se aspoň zbytky nás samých?

12/01/2016 | recenze | Aleš Merenus

Moc věčně živá

Dvě uši dvě svatby. Tak zněl původní titul v pořadí druhé Kunderovy hry, která však do širšího kulturního povědomí nakonec vstoupila pod názvem Ptákovina a jejíž knižní vydání se jako zázrakem nedávno objevilo na knihkupeckých pultech.

05/01/2016 | recenze | Marcel Forgáč

Starobylý krajinopis

Nejznámější kniha vášnivého ochránce přírody a mimo jiné iniciátora založení Yosemitského národního parku Johna Muira (1838—1914) Mé první léto v Sieře Nevadě (1911) vychází po více než sto letech česky. Text patří ke klasice „přírodní esejistiky“ a podobně jako například Muirův předchůdce Henry David Thoreau a jeho i u nás velmi populární kniha Walden aneb Život v lesích rozvíjí jistý romantický koncept „neužitečné přírody“, což lze vidět i v názoru, že „přírodu je nutné chránit především pro ni samu, pro její krásu a nehmotný přínos“.

29/12/2015 | recenze | Erik Gilk

Podřízeno pointě

Literární cena Knižního klubu letos dospěla do dvacátého ročníku a i přes opakující se kritický hlas vůči způsobu jejího udělování nelze pořádajícímu nakladatelskému domu upřít, že na literární scénu uvedl nejednoho kvalitního prozaika. V dnešní době je způsob organizace ceny — tedy že do soutěže jsou anonymně přijímány rukopisy a vítězný je „za odměnu“ vydán — sice výjimečný, ale před druhou světovou válkou podobnou soutěž vyhlašovala nakladatelství běžně (mimo jiné tak byla „objevena“ Jarmila Glazarová).

22/12/2015 | recenze | Kryštof Špidla

Bůh na inlajnech

Navzdory tomu, že se jeho prózy obvykle setkávají s příznivým kritickým přijetím, patří Ludvík Němec spíše k méně známým autorům. Vinu na tomto faktu nesou spíše mimoliterární okolnosti; autor začíná publikovat uprostřed normalizace na konci sedmdesátých let, navíc vydává knihy s velkými časovými odstupy — nejdelší z nich, mezi povídkovou sbírkou Já jsem ta tma a Láskou na cizím hrobě, trval sedmnáct let.

15/12/2015 | recenze | Martina Siwek Macáková

Přece být ničím!

Nositel Nobelovy ceny za literaturu Isaac Bashevis Singer měl, jak známo, literárně činného bratra Israela Jošuu Singera. Ale měl také sestru, která psala, a dokonce jako první ze sourozenců.