recenze
15/09/2015 | recenze | Jan Váňa

Disidenti existenciálna

Lešení, španělsky Andamios (1996), je vyzrálým literárním opusem uruguayského spisovatele Maria Benedettiho. Co do formy v sobě spojuje to nejlepší z umění povídky, poezie, dramatu a románu, a navíc to kombinuje s věcností a rozhledem Benedettiho novinářské profese. Lešení sestává celkem z pětasedmdesáti lešenářských trubek, podlážek, rámů a ztužidel – mikropříběhů, básní či momentek –, které dohromady podpírají cosi jako osobní svatyni: místo ticha a rozjímání, ale taky nejistoty a hledání.

08/09/2015 | recenze | Michal Sýkora

Jak to bylo doopravdy s Rothem

Americký klasik Philip Roth je všeobecně považován za autobiografického spisovatele. Sám toto klišé mnohokrát přiživoval všemožnými hrami s identitou postav, s různými alter egy, ale také rozmlžováním hranice mezi fikcí a realitou. Nyní máme konečně možnost dozvědět se, jak to bylo doopravdy.

01/09/2015 | recenze | Kateřina Kirkosová

Na úzkost návštěvou kadeřnice

Arlington Park, šestá próza spisovatelky Rachel Cuskové, je zahájena podmanivým popisem ospalého anglického deštivého dne: nad městečkem se převalují „mraky jako temné katedrály, mraky jako stroje, mraky jako černé květy“. Úvodních pět stran stačí, chcete-li si uchovat iluzi stylového a motivického příbuzenství tohoto románu s Paní Dallowayovou Virginie Woolfové, jak o Arlington Parku referují některé zahraniční recenze.

25/08/2015 | recenze | Barbora Svobodová

Čtení jako gesto osvobození

Vztah žen a literatury představuje téma, jímž se Stefan Bollmann soustavně zabývá ve většině svých prací. Speciálně na ženské čtenářství si posvítil již v knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné (2005, česky 2008). V ní shromáždil, chronologicky a tematicky seřadil nejrůznější vyobrazení čtenářek od středověku téměř až do současnosti.

18/08/2015 | recenze | Petra Kožušníková

Modrá Afrika a červená Amerika

Při zmínce o Africe směřují spolehlivě připravené mentální zkratky k imigrantům a v Americe kují od 11. září pikle všichni teroristé, kteří právě potají nečíhají na našich hranicích. Debut americké autorky s africkými kořeny a pseudonymem NoViolet Bulawayo vypráví subtilnější příběh, byť v řinčivých kulisách. Nakonec však ulpívá v jiném druhu plochosti.

11/08/2015 | recenze | Boris Klepal

Sebraná zuřivost Jana Rejžka

Kritika kritiky je metažánr, který ve svém volném čase s oblibou provozují umělci dotčení tím, že je někdo výhradně neobdivuje a soustavně nechválí. A nyní vážně. Při kritice sebraných textů kritika Jana Rejžka jsem se ocitl v trochu ošemetné pozici – jeho práci jsem kdysi obdivoval a vlastně si jí nikdy nepřestal vážit, ale někdy je v Rejžkově případě těžké neposuzovat přímo autora samého. Nakonec ovšem ani on sám dílo od jeho tvůrce obvykle neodděloval.