recenze
02/06/2015 | recenze | Pavel Portl

Hrabat se lavinou ženského hašteření

„Stará dobrá“ Petra Soukupová se po knize pro děti Bertík a čmuchadlo vrací s další prózou pro dospělé čtenáře, románem Pod sněhem. Moment překvapení, který přišel s její prvotinou K moři (2007), je nenávratně pryč. Nastavila (si) vysokou laťku a očekává se, že ji bude překonávat a skákat vždy o něco výš. Tímto pokusem svůj „osobák“ nepřekonala. Je to její standard, což není vůbec špatná zpráva, protože prózy Petry Soukupové představují nadprůměr současné české literatury.

26/05/2015 | recenze | Radek Čermák

Padesát odstínů socialistické šedi

Známý slovenský textař, prozaik a publicista Boris Filan s železnou pravidelností rok co rok vydává alespoň jeden nový titul, a přesto si na nezájem čtenářů nemůže stěžovat. Příkladem je i román Klimtův polibek, který slovenští čtenáři zvolili Knihou roku 2009 (cena čtrnáctideníku Knižná revue), což byl zřejmě jeden z důvodů pro jeho překlad do češtiny, kterým u nás nakladatelství Slovart navázalo na Filanovu dříve vydanou prózu Bratislavské krutosti.

19/05/2015 | recenze | Petr Adámek

Verše, písně, popěvky a mládí

Mimo zveřejněný ediční plán vydalo nakladatelství Torst „1. dubna 2015 jako dárek Josefu Topolovi k osmdesátým narozeninám“ nenápadnou knížku, už svým titulem ohlašující cosi mladistvého a (s upomínkou na jednu z nejdávnějších publikovaných fotografií začínajícího autora) chlapecky rozčepýřeného.

12/05/2015 | recenze | Vojtěch Velísek

Fluktuace osmdesátými roky

Biografické narativy z období totalitních režimů čtu jako pohádku. Vím, kdo je kladný hrdina, který pod jhem establishmentu strádá a trpí, rozeznávám záporné postavy „černokněžníků“. Očekávám vodopád výčitek, pokory, vzlykavého popisu nactiutrhání i ješitných projevů hrdinství proti zlotřilé mocnosti. Občas ale narazím na text, který popisuje onu dobu nepřímo, a přesto z něj dokážu převzít mnohem více povědomí o koloritu doby než z oněch „pohádkových“ biografií.

05/05/2015 | recenze | Vladimír Stanzel

Svíjet se postmoderně

Pro svůj třetí literární opus si Hana Lundiaková, nejen spisovatelka, ale i zpěvačka a akordeonistka skupiny Stinka, dala předsevzetí „napsat knihu, která by svým pohledem na svět připomínala složené oči u hmyzu. Měla by přinést čtenáři jiný zorný úhel, než je člověku dán. Větší. A zároveň umožnit detailnější vidění“. Tento záměr se jí podařilo naplnit, výsledný text je opravdu svého druhu mozaikou (hlavně v rovině jazykové), ale po jeho přečtení zůstává pochybnost, zdali jde o pohled, jenž čtenáře v něčem podstatném dokáže obohatit.

28/04/2015 | recenze | Radomil Novák

Úroda z literárního záhumenku

Kde je hranice mezi četbou kvalitní a stupidní, mezi centrem a periferií literatury, je věcí vkusu čtenáře či odborné zkušenosti literárního vědce a kritika. Po roce 1989 se tato hranice mnohdy stírala v kontextu bujících nakladatelství a záplavy triviálního čtení. Situace po téměř čtvrtstoletí je v mnohém podobná.