recenze
21/04/2015 | recenze | Dominik Melichar

Jak držet povídku zkrátka

V pořadí již dvanáctou knihu vydal prozaik, kdysi také evangelický farář, topič, koordinátor v nadaci Člověk v tísni či zakladatel a jediný redaktor nakladatelství Medard Petr Pazdera Payne. Svou poslední knihu však vydal v nakladatelství Cherm díky redaktorské péči Jana Šulce (též autora doslovu) a na ploše dvaadvaceti kratších či delších prozaických útvarů opět mísí reflexivní prózu s „novo-apokryfy“ a texty téměř esejistického charakteru.

14/04/2015 | recenze | Radim Ošmera

Trochu iritující zábava

Hned od prvních stránek je jasné, že před sebou máme knihu profesionála v nejlepším smyslu slova. Igor Malijevský vydává knihy poezie i prózy. Spolupracuje s Českým rozhlasem a s divadlem Archa, kde provozuje literární kabaret spolu s Jaroslavem Rudišem. Vedle toho však také fotografuje a svými fotografickými díly doprovází texty své i jiných, případně je samostatně vystavuje.

07/04/2015 | recenze | Petra Kožušníková

Prvotřídní stereotypy

Literárněvědný svazek V souřadnicích mnohosti koncepčně i časovým záběrem navazuje na V souřadnicích volnosti, shrnující literární dění první svobodné dekády. Kolektiv autorů pod vedením redaktorů Aleny Fialové, Petra Hrušky a Lenky Jungmannové v něm s minimálním časovým odstupem vyhodnocuje literární události prvních deseti let nového tisíciletí. Předložený výsledek však jako celek selhává. Míra libovůle a nahodilosti je tak veliká, že jediným jasně identifikovatelným záměrem zůstalo samo vydání knihy.

31/03/2015 | recenze | Jan Váňa

Historický imperativ

Interpretace historické zkušenosti zdaleka nepatří jen „odborníkům na fakta“. Naopak při hledání „pravdivé“ minulosti se logicky dostávají do křížku nejrůznější společenské skupiny vykladačů. Postkomunistické Česko je toho zářným příkladem. Beletristický příspěvek Jiřího Bigase nepřehlednou situaci nijak neprosvětluje. Naopak.

24/03/2015 | recenze | Marián Pčola

Putna zdraví Putina

Martin C. Putna rozhodně není autorem, který by se bál prezentace kontroverzních témat na veřejnosti — pro vystudovaného rusistu je navíc dnešní doba přímo nabízí. Jelikož ale kvalifikace ve zmíněném oboru v leckom automaticky budí podezření z bezbřehého rusofilství, hned v úvodu knihy čteme: „Český rusista nemá být tím, kdo miluje, obdivuje a do Čech chce přivádět všechno ruské; zvláště pak není podporovatelem ruského a sovětského imperialismu. Český rusista má být tím, kdo ruské kulturní souvislosti hluboce zná — a díky tomu je schopen je kriticky hodnotit.“

17/03/2015 | recenze | Pavel Portl

Monotónní paradoxy

Snad žádný recenzent nemá radost, když před ním přistane knížka, na niž lze jen těžko aplikovat literárněvědné poučky. To je i případ výboru z Měsíčních povídek Patrika Linharta (z let 1996—2014) nazvaného Šílený Trist. S jistotou tu lze totiž tvrdit hlavně to, že nejde o povídky. Na to jsou jeho texty příliš miniaturní, oscilují někde mezi črtou, aforismem, básní v próze; povětšinou jde o útržkovitý popis, jemuž vévodí princip paradoxu.