recenze
03/02/2015 | recenze |

Nevinně o Berlíně

Každé město žije dvěma životy. V tom prvním je naším domovem, otiskem v nás, nesmazatelnou stopou či automatismem, na který jsme si v našem každodenním brázdění ulic uvykli. V tom druhém je reliktem minulosti, místem ukrytých významů, které při správném nasvícení odkrývají stereotypy našeho vnímání. Takto polarizován je čtenáři představen Berlín v podání slovinského básníka a spisovatele Aleše Štegera, jenž se po jedenácti letech zásluhou brněnských Větrných mlýnů znovu připomíná českému čtenáři.

27/01/2015 | recenze |

Obrázky z jižních Čech

Není tak časté, aby regionální autor přesáhl vlastní kraj a stal se uznávaným po celé zemi, neřkuli i za jejími hranicemi. Jiřímu Hájíčkovi se to podařilo.

20/01/2015 | recenze |

Hrdinové bez hrdinů

Vysokoškolák Richard dokončuje studium, dopisuje diplomovou práci, má problémy s dívkami, zaplétá se do fakultních intrik a v hlavě se mu začínají tříbit vlastní politické postoje. Petr Luňák s Markem Pečenkou napsali „humoristický román bez vtipu“, jak zní podtitul Hrdinů.

13/01/2015 | recenze |

K povaze mlčící většiny

O bolístkách i skutečném trápení dospívání existují řady textů. Také padesátá nebo šedesátá léta minulého století už byla hojně nahlížena dětskýma očima, pohledy naivními i groteskními. Najít v tak zaplněném prostoru místo pro osobitý názor je nesmírně těžké. Janě Červenkové se to podařilo alespoň do jisté míry.

06/01/2015 | recenze |

Špatně vystřelený šíp

Miloš Urban napsal, a bohužel i vydal, jednu ze svých nejslabších knih. Snaha odklonit se, respektive najít nový směr své tvorby a dát jí nové impulsy našla svůj výraz již v předchozím románu Praga Piccola (2012). Moderní pojetí společenského románu, žánru, který dnes stojí na pokraji zájmu spisovatelů, zvládl víc než se ctí.

30/12/2014 | recenze |

Evropanův stesk

Jestliže chápeme esej také jako autorův rozhovor se čtenářem, pak dva útlé svazky, vydané nakladatelstvím Atlantis, tomuto vztahu vycházejí nanejvýš vstříc. Nezažil jsem dosud tak prudké střídání souhlasu a nesouhlasu, přitakávání a odmítání jako nad eseji Milana Kundery. Jejich nespornou kvalitou je hutnost, maximum na minimální ploše.