S románem opatrně
Knižní tipy na léto od The New York Times jsou až příliš bílé. Na inscenaci adaptace Elementárních částic od Michela Houellebecqa bude dohlížet policie. Současné romány se blíží konceptuálnímu umění. A pořád se na nich dá vydělat i prodělat.
Pomalu začíná opalovací a okurková sezóna, což se v literatuře projevuje zvýšeným výskytem seznamů doporučeného čtení. Svými tipy přispěl i deník The New York Times a spustil tím vlnu nevole. Zodpovědná a dlouholetá kritička Janet Maslinová totiž do seznamu navybírala pouze díla od bílých autorů, což popudilo kritiky, čtenáře i samotné autory. Server Gawker upozornil na fakt, že výběry The New York Times dlouhodobě tíhnou k bělošským autorům, a v návaznosti na drobnou kontroverzi vznikly další, tentokrát už vyváženější seznamy čtenářských tipů.
Michelu Houellebecqovi, profesionálovi kontroverze, se nedávno naopak jeden skandál skoro vyhnul. Na letním festivalu v Dubrovníku má být uvedena divadelní adaptace jeho románu Elementární částice. Prefekt dubrovnické oblasti při oznámení programu a při vědomí kritického vztahu francouzského spisovatele k islámu nechal tamní policii prověřit, zdali je hra v regionu politicky nezávadná a nenese s sebou žádná bezpečnostní rizika. Policie doporučila, zjevně bez nějaké analýzy, hru neuvádět. Kulturní kruhy i ministerstvo kultury se nicméně postavily za pořadatele festivalu a přesvědčily městskou radu v Dubrovníku, aby nakonec odhlasovala uvedení Elementárních částic. Ovšem pod podmínkou, že představení proběhne za přítomnosti policie.
Houellebecqa zmiňuje mezi jinými spisovateli (například Orhanem Pamukem, Enriquem Vila-Matasem a dalšími) analýza časopisu New Republic, která se snaží vysledovat společný trend v současné umělecké próze — a vyhnout se přitom nicneříkající nálepce postmodernismu. Text v návaznosti na pověstný manifest Davida Shieldse Reality Hunger (Hlad po skutečnosti) dokládá, že dnešní autoři výrazně problematizují vztah mezi fikcí, vyprávěním, vlastní biografií a skutečnými událostmi: už nemá smysl uzavírat skutečnost do mantinelů tradičního vyprávění, mnohem důležitější je myšlenka, emoce a nápad, které stojí za samotným textem, než jeho konkrétní zpracování. Umělecké romány se tak přibližují konceptuálnímu umění — autor článku mluví o „duchampovské chvíli románu“ —, které vtahuje svého konzumenta do aktivní významové hry, aniž by k tomu všichni zúčastnění potřebovali precizní umělecký artefakt, ať už obraz, nebo knihu.
Literatura středního proudu podobné problémy neřeší a nadále se řídí jasnými pravidly trhu. Minulý týden to pocítil americký sci-fi spisovatel John Scalzi: nakladatelství s ním uzavřelo smlouvu za více než tři miliony dolarů na třináct dalších knih, a to jen na základě stránky poznámek k chystanému románu a pověsti prodávaného autora.
Trh má kromě neočekávaných šťastlivců, jako je Scalzi, i své tradiční hráče a dramata: Amazon se nedohodl s nakladatelstvím Penguin Random House na prodejních cenách a necelý rok po urovnání vztahů s Hachette tak opět přicházejí na řadu argumenty v podobě pozastavení objednávek.