Skutečná radost, která se nedá nikdy ničím zaplatit
Dům čtení, který v této době slaví jedenáct let svého trvání, je jedna z poboček Městské knihovny v Praze se sídlem v Ruské ulici ve Vršovicích. Zároveň je jednou z prvních, která se začala specializovat na jeden žánr nebo oblast své činnosti. Tou je pro tuto knihovnu především představení současné české literatury v různých kontextech.
A to v podobě autorských čtení jednoho i více autorů, večerů jednotlivých nakladatelství a jejich autorů či literárních časopisů nebo nových elektronických literárních platforem. Dům čtení pořádá též různé debatní večery, a to nejen literární, ale i obecně společenské či tematické. Dále v programu najdeme komponované pořady o jednom spisovateli, literární oblasti, regionu či zemi nebo propojení literatury, filmu a diskuse.
Ale možná že toto vše je již čtenářům známo. Teď ale více o mé práci zde. Pokud mám brát aktivity Domu čtení jako práci, řekl bych, že je to něco, co mne naplňuje. Po odchodu z katedry psychologie na UK FF v roce 2006, kde jsem se zabýval alternativními ekonomickými systémy v kontextu kritické ekonomické psychologie, jsem se začal plně věnovat organizování a následnému moderování literárních večerů. Proto byla možnost podílet se na dramaturgii Domu čtení pro mne vítanou příležitostí a též i výzvou. Původní téma, tedy dopady mikro- a makroekonomických jevů na jedince či komunity, jsem však zcela neopustil a seznamuji s ním veřejnost například v rámci přednášek o udržitelnosti. Naposledy letos během festivalu Knihovna na vlnách.
A právě festival Knihovna na vlnách je příklad aktivit Domu čtení, které ho přenášejí na jiná místa (Mariánské náměstí, vltavská náplavka) a umožňují představit literaturu, ale i zajímavé divadelní projekty či film jako něco nesmírně dynamického, současného. Neustále mne baví hledat nové možnosti, podoby a formy, jak co nejlépe ukázat veřejnosti ty tváře současné literatury, kultury, které jsou živé a nějakým způsobem přesahující svůj žánr.
Hledání těchto podob se stalo jakýmsi hlavním smyslem mé „práce“ v Městské knihovně v Praze. Protože jako mne těší objevování nových míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, v rámci svých častých pěších cest mimo Prahu, tak i zde je důležité přemýšlení, co ukázat a nabídnout v jiném světle, jinak. Naplňuje mne spolupráce s dramaturgy a organizátory, diskuse s nimi a přinášení nových pohledů. Je to i nekonečné setkávání se s nimi, také v kavárnách či barech, protože ideální je, když si o všem můžete popovídat, hledat možnosti, případně je zavrhovat a pak přijít na něco lepšího. Je to výborné i po lidské stránce. Více se poznáte a víte, jak ten druhý, nebo spíše ti druzí přemýšlejí, a společně pak vymyslíte akci, která co nejvíce naplňuje vizi. A nemyslím si, že jen Domu čtení, ale snad každé instituce, spolku, tedy zorganizovat akci, která je poutavá, a přesto není nikterak podbízivá, naopak přináší mnoho zajímavého a podnětného k dalšímu přemýšlení o světě, který je tady kolem nás.
Možná že některý literární večer zodpoví třeba i nikdy nevyřčený dotaz, nebo naopak otevře jiné dveře, o kterých se předtím ani nevědělo, nebo jen tušilo. Když si pak povídáte s lidmi, kteří byli na akci Domu čtení, a to i po jisté době, a diskutujete a oni spolu s vámi objevují ještě další a další možnosti, tak to je pro mne skutečná radost, která se nedá nikdy ničím zaplatit. V tu chvíli jen je, a to je vskutku naplňující.
Josef Straka organizuje a moderuje literární večery v různých klubech a kavárnách, od roku 2008 spolupracuje s festivalem Den poezie, od roku 2010 je dramaturgem Domu čtení. Vydal sedm básnicko-prozaických knih (poslední Cizí země z roku 2018). Jeho texty byly přeloženy do šestnácti jazyků.