„Dvě velké prosby,“ stojí v e-mailu. Zaprvé: „Vyplnit závěrečnou zprávu.“ No proč by ne. Přece jen jsem bydlel v Broumově měsíc zadarmo. A dokonce jsem dostal i zaplaceno. Glosa z autorské rezidence.
Vypadá to, že už příští týden budou opět moci otevřít obchody, a to včetně knihkupectví. Proto jsme se knihkupkyň a knihkupců zeptali na to, jestli jsou připraveni na otevření, které bude až do poslední chvíle nejisté.
Nuda má své nezastupitelné místo i v umění. Například v díle Jaroslava Vrchlického. Ukázka z knihy Od práce k zábavě o „volném času v české kultuře 19. století“.
Rozhovor s tak trochu neznámou, jakkoliv jednou z nejznámějších mediálních tváří. Recenze knižního rozhovoru Milana Ohniska s Danielou Drtinovou.
Jako ostatní nemám ani já teď ve volném čase moc co dělat. A tak se synem vyrážíme „na barák“. Znamená to, že se jedeme podívat na nějakou zajímavou stavbu, já si ji prohlédnu a chlapec taky, co má dělat, když už tam je. Občas řekne něco jako „luxusní“ nebo „pochcípaný“. Připomíná to, že architektura je tu stále, stojí v našem zorném poli, ať chceme nebo ne. A poskytuje vlastně docela dobrý zdroj podnětů pro covidové bezčasí. Můžeme si ji prohlédnout, něco si o ní myslet a případně i přečíst. A pro ten případ mám pár tipů.
Zatímco u nás se celé roky více či méně živě debatuje o tom, jak má vypadat angažovaná poezie, a zda vůbec něco takového má právo na existenci, zámoří nám zase jednou ukazuje, jaká je síla správně volených veršů pronesených během správně zvoleného okamžiku. Když Amanda Gorman šestého ledna přednesla na inauguraci amerického prezidenta Joea Bidena svou báseň „The Hill We Climb“, stala se z ní během několika chvil světová hvězda.
