Cynismu se na redakčních poradách vyhne asi málokterý časopis. Světácké klábosení ale málokdy patří do veřejného prostoru. Aspoň to si nedávno ověřila redaktorka časopisu Barren, když dostala vyhazov za své výroky na Twitteru o tom, že „básníci píší jen pro básníky“. Jak ale potom chápat vztah mezi básníkem, pravdou a publikem?
Sbírka nenaplněného očekávání. Recenze básnické knihy Hryzla od Janele z Liků.
Slovensko sa v posledných rokoch cyklicky spamätáva z korupčných škandálov, ktoré v našej krátkej histórii nemajú obdobu. Akoby toho nebolo dosť, touto dobou nás vedie plejáda excentrických politických figúr. Slovensko v tom určite nie je samo, extrémizmus a polarizácia spoločnosti sa napokon zintenzívňujú v takmer každej európskej krajine.
Českou obrozeneckou literaturu zná kvůli podobě tuzemských školních osnov snad každý. Nebyli to však jen spisovatelé, kdo formoval zdejší podobu a charakter literatury, ale také média a v nich literární kritika. Zatímco o autorech a jejich dílech si toho lze přečíst celé knihovny, dobová kritika zůstává pro historiky a badatele stále výzvou, zvláště pokud je řeč o té předjungmannovské. Mnohé z těchto výzev bere za své nedávno vydaná, objemná monografie Počátky literární kritiky v českých zemích (1770—1805). Jedním z jejích editorů byl literární historik Dalibor Dobiáš.
Úplně se nabízí, abychom první jazykovou glosu začali hostem a hostkou. Zatímco slovo host je běžné, známé a frekventované, výraz hostka v dnešní češtině běžný není. Vyskytuje se jen ojediněle a působí poněkud výstředně, a to i přes různé snahy používat slovo hostka v rámci genderově korektního vyjadřování. Proč se hostce nedaří proniknout do češtiny 21. století?
Edice poezie nakladatelství Odeon dává nově právě rok prostor současným autorům a jejich tvorbě. Ve druhé polovině září vyjde její šestý svazek s názvem Bóje. Rozhovor s editorkou, básnířkou a literární publicistkou Olgou Stehlíkovou, která edici řídí.
