„Naučili jsme se mnohem více si vážit všeho, co máme — zcela přirozeně tváří v tvář hrozbě, že o to přijdeme. Doufám, že se konečně zbavujeme komplexu méněcennosti, který byl jedním z největších vnitřních problematických spouštěčů ukrajinské kultury, a to jak té vysoké, tak každodenní,“ říká v rozhovoru Jevhenija Nestorovyč, ukrajinská kulturní manažerka, kritička a autorka.
„Kniha ‚Chvění je naděje‘ je bilanční, sebezpytná, v ní se Karel Hvížďala autorsky nejvíc obnažuje a ona také podivuhodně definuje, ohraničuje naturel tohoto tvůrce. Neboť zde Hvížďala o sobě, o své povaze a o svých limitech možná sděluje víc, než zamýšlel,“ píše v recenzi Josef Chuchma.
Dočkali jsme se. Čas probuzení rozevírá náruč květeny. Naše duše přichází a opírá se o ni. Nyní může v klidu vydechnout. Tvorové světa, již potřebují k životu omámení žárem, jsou vzhůru. Životodárný symbol energie a smysl existence nakukuje přes své rameno a říká: „Tak mě tu zase máte, saláti. A teď se ukažte, jak umíte žít.“
Jednoduchý titul autorské knihy Martiny Trchové „Babi“ lze číst jako důvěrné označení i oslovení, jeho dvojslabičnost odkazuje k dětskému osvojování jazyka, kdy mezi prvními slovy převládají ta určená nejbližším rodinným příslušníkům. Dále se autorka obejde beze slov a v ilustracích i komiksově rozfázovaných polích vypráví křehký příběh o setkávání na dálku.
„Mezi psychopsavci se vyskytují i podvodníci, tak jako všude. Ti, co píší pro výdělek. Cynici. Pár lidí přečetlo takovou knížku, vydalo se za hlasem vnitřního dítěte a dodnes nenacházejí to, co hledají,“ zamýšlí se ve svém fejetonu Zbyněk Vybíral.
Pozoruhodných autorů můžeme na Apeninském poloostrově nalézt mnoho, Carlo Emilio Gadda je ovšem svým autorským rukopisem jednoznačně nejoriginálnější. Jeho jazykové a formální textové inovace jsou mimořádné a dodnes nenacházejí výraznou konkurenci. Letos si připomínáme kulatá výročí jeho narození i úmrtí.
