Kdo by chtěl vidět dějiny poezie jako neustálý, bouřlivě dynamický proces nápadných změn, jako vývoj, který má za úkol neustále kamsi směřovat, inovovat se, růst, zvyšovat svůj „obrat“ a společenskou úspěšnost, ten bude asi první dekádou nového tisíciletí značně zklamán.
Petr Fořt o kostnatění českého undergroundu, jeho iluzi vlastní výlučnosti a přesvědčení, že „spolu s Ivanem Martinem Jirousem rozhodně nebyl pohřben celý underground.“
Michal Viewegh přežil v roce 2012 prasknutí aorty. Jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů se od té doby obtížně zotavuje a vyrovnává se především s poruchami krátkodobé paměti a depresemi, které vyvolala náhlá životní změna. Tuto zkušenost literárně zpracoval v deníku Můj život po životě, kde o úrazu mluví jako o ráně osudu a nepochopitelné nespravedlnosti. V rozhovoru pro H7O, téměř dva roky po kolapsu, svůj pohled ale mění…
O Marku Šindelkovi (1984) by se rozhodně dalo říci, že je úspěšný mladý autor. Přinejmenším je miláčkem porot (alespoň jejich větší, tedy rozhodující části) našich nejvýznamnějších literárních cen (z pochopitelných důvodů zatím pomiňme tu Státní či Seifertovu) — tedy Ceny Jiřího Ortena a Magnesie Litery, které obě získal: tu první za Strychnin a jiné básně v roce 2005 a v roce 2012 tu druhou za povídkový soubor Zůstaňte s námi. Není pak s podivem, že Šindelkova novinka Mapa Anny byla očekávána s náležitým lajkováním a statusováním v prostorách Facebooku a krátce po vydání se tak nějak přirozeně zařadila mezi české bestsellery na Kosmasu — zkrátka Šindelkovi jeho čtenáři rozumějí.
Dnešní a první Notes, výpisky z událostí ve světě knih, literatury a čtení, sleduje hlavně dění kolem udílení Man Bookerovy ceny a dětské literatury ve Velké Británii. Zatímco literární ceny zůstávají věrny tradiční směsi kontroverze a konzervatismu, v literatuře pro děti se dějí zásadní změny.
Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela loni v září jednou odpoledne na kole z pláže. Bylo jí třináct. Takhle začíná svou zpověď Charles Crosby, který se živí jako malíř a lakýrník, později přidá sekání trávníků či upravování zahrad. Jeho svět se náhle roztříští. Zlomí si ruku, snad aby pocítil jinou bolest, která přebije tu psychickou. Po pár dnech ho opustí manželka. Svět postrádá obrysy, přestává fungovat čas a přicházejí vzpomínky. Charles rozhrnuje vrstvy historie, vrací se do dětství, klouže pozpátku do času svých předků. Ale konstantou zůstává Kate: její ujištění, že bude dávat na silnici pozor. Charles pije a cpe se prášky proti bolesti, které nejprve dostal na zlomeninu, později si je opatří od překupníka. Smutek a deprese ho naprosto paralyzují, jeho svět zaplňují halucinace a surreálné vidiny. Přese všechno cesta z naprostého dna nevede do pekel. Charles se snaží přes obrovský smutek ze ztráty vymanit z bezedné melancholie a protruchlit se k novému začátku života. Román je niternou intimní meditací nad smyslem či koncem života – má neobyčejnou filmovou atmosféru a temnou vnitřní sílu. (z anotace knihy)
