Stále ještě, i když čím dál vzácněji, dostávám e-maily s upřímnou otázkou, která mě zahání do úzkých. „Jak to tam zvládáte?“ ptají se mě příbuzní, přátelé a známí z Čech. Tápu, jak odpovědět — zvolené sloveso předpokládá, že se tady, v Moskvě, potýkám s něčím těžkým.
V březnu oslaví třicet let od chvíle, co do něj jako devatenáctiletá poprvé vstoupila. Dnes Svatava Mičánková brněnské Modré knihkupectví vede. Místnost je plná knih, tu a tam najdete náhodně položené hromádky, dvě křesílka a stolek, kde u hrnku s kávou vysedávají stálí zákazníci.
„Nikdy mě nenapadlo, že je něco divně. Stydím se, že jsem se nad tím doteď nezamyslela,“ komentovala studentka filozofické fakulty sérii článků Kánon 2.0 Barbory Votavové. Za celá studia nebyla konfrontována systémem a ani sama sebou se skutečností, že jí ve výuce literatury chybí jiný pohled. Takový, který možná lépe mluví i za ni samotnou.
V minulém roce vyšlo několik zajímavých básnických antologií. Především dvě z nich: „Toto je môj coming out“ a „Milá Mácho“ se dotýkají — každá po svém a způsobem dosti odlišným — některých podstatných témat současné literatury i společnosti.
Kanonické seznamy jsou často kritizovány za to, jak omezený výsek lidské zkušenosti reprezentují a jak vyzdvihují mužská trápení jako všeobecný pohled na svět. Jak by kánon vypadal, kdyby na obecně lidské prožívání reality povyšoval naopak to, co zažívají ženy?
Setkání s knihkupkyní Gabrielou Šemrincovou mělo proběhnout před více než rokem, nakonec to nevyšlo, protože v té době byla těsně před porodem, a navíc se jednalo o období vládních opatření proti šíření covidu. Nakonec jsme se v jejím knihkupectví ve Žďáře nad Sázavou potkali mezi svátky na konci roku 2022.
