Pracuju v Národní knihovně a mojí hlavní činností je doplňování domácích dokumentů. Denně tudíž narážím na více či méně vzácné knižní kousky a musela nastat chvíle, kdy mě to ovlivní natolik, že se vydám vlastní sběratelskou cestou. Díky tomu vám zde pravidelně přináším pohledy do literární minulosti skrze neobyčejné tituly.
Jako ostatní nemám ani já teď ve volném čase moc co dělat. A tak se synem vyrážíme „na barák“. Znamená to, že se jedeme podívat na nějakou zajímavou stavbu, já si ji prohlédnu a chlapec taky, co má dělat, když už tam je. Občas řekne něco jako „luxusní“ nebo „pochcípaný“. Připomíná to, že architektura je tu stále, stojí v našem zorném poli, ať chceme nebo ne. A poskytuje vlastně docela dobrý zdroj podnětů pro covidové bezčasí. Můžeme si ji prohlédnout, něco si o ní myslet a případně i přečíst. A pro ten případ mám pár tipů.
Seriál o literatuře a její reflexi v audiopodobě pokračuje hlubší sondou do světa českých podcastů a prvním audioknižním tipem. Jak úspěšné jsou české literární podcasty a co úspěch jednotlivých formátů vypovídá o tom, co vlastně o literatuře chtějí čtenáři a čtenářky slyšet?
„Harlem bude pro nové černochy hrát stejnou roli jako Dublin pro nové Irsko nebo Praha pro nové Československo,“ prohlásil afroamerický filozof Alain Locke v roce 1925 ve svém přelomovém eseji Enter the New Negro (Nový černoch na scéně). Tím oznámil nástup harlemské renesance (často označované jako renesance nových černochů), esteticky a ideově různorodého černošského uměleckého a intelektuálního hnutí 20. a 30. let 20. století. Text přinášíme v rámci Měsíce černošské historie, který každoročně probíhá v únoru.
Leden je všeobecně známý jako měsíc, kdy se toho moc neděje. Ten letošní je ještě víc omámený nejrůznějšími vládními opatřeními. A v tomto bezčasí jsem se vydal na menší výlet do Zbraslavi, abych zjistil, jak se daří nezávislému knihkupectví U Stromečku, které od devadesátých let vede Veronika Ondráčková.
Ta tam je vánoční knihkupecká horečka. A letos se k lednové melancholii z dočtených dárků a pravidelnému nakladatelskému oddechu přidaly ještě pandemií zavřené obchody. Kam si potom má člověk zajít zalistovat v knihách, které nedostal? Nabízíme skromnou náhradu, tentokrát ve výběru básníka Jana Škroba.
