Ženy v Íránu se bouří. Vlna odporu proti patriarchálnímu útlaku odstartovala, když dvaadvacetiletá Mahsa Amini podlehla zraněním, která jí způsobila mravnostní policie. Z hidžábu jí totiž vykukovaly vlasy. Ženy se tak veřejně stříhají, a dokonce hidžáby pálí. Takový protest, to je feminismus, který vám ve střední Evropě odkývá každý včetně Biancy Bellové.
Situace v knižním provozu je neudržitelná. Víme to a díky pandemii jsme o tom začali mezi sebou i veřejně a otevřeně mluvit, přesto se prozatím nic zásadního nemění. Potřebujeme „kvantový skok“, jak řekla kulturní manažerka Jana Návratová. Pojďme tedy v první řadě zodpovědět otázku, proč se kromě kvality knih musíme zabývat i kvalitou prostředí, ve kterém jednotlivé tituly vznikají.
Kniha „Pod slnkom Turína“, ktorá sa umiestnila vo finálovej desiatke slovenskej literárnej ceny Anasoft litera, rozpútala debatu predovšetkým svojou pútavou obálkou. Je dôkazom rozmanitosti slova pútavý — v tomto prípade mohla obálka upútať natoľko, že čitatelia si kúpu knihy rozmysleli. Pútavé boli aj drsné sexuálne scény a vrstvené myšlienkové pochody, no i v tomto prípade mohli upútať skôr negatívnym spôsobom.
Jak moc a jak přesně jsou literatura, mocenské hierarchie a literární kánon propojené? Tato otázka je v různých podobách materiálem pro neutichající diskusi přinejmenším od první poloviny devadesátých let.
Figura nepřítomnosti, absence, ticha či prázdna vymezuje podstatné směřování moderní poezie, v němž lze zároveň spatřovat prvky tradice sahající hluboko do minulosti. Snahy překročit horizont lidské smrtelnosti, paradoxní přijetí ztráty a práce truchlení přitom samozřejmě nejsou výhradními tématy básnictví.
Třetí ukázkou z literární soutěže pro odsouzené, kterou pořádá spolek Za branou, je autentická báseň Jakuba „Horácia“ Horáka z Vazební věznice Olomouc. Autor se v ní vrací do bezproblémového dětství a do období, kdy se jeho život zvrtl.
