Tři otázky pro… Arnošta Goldflama

Dramatik, spisovatel a herec Arnošt Goldflam dnes vystoupí v brněnském Divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení.

V rozhovorech často říkáte, že píšete hlavně proto, že vás to baví. Stalo se někdy, že vás nějaké psaní nebavilo? Baví mě to vždycky, v podstatě nepíšu, co by mě nebavilo. Jiná věc je, jestli se mi vždycky chce, ale když už se rozjedu, rozepíšu, tak už to pak jde. Nemluvím ovšem o kvalitě, někdy se daří víc, někdy míň, ale pak přijde spásný nápad a hned to povyskočí… Něco taky vyhodím. Hodně píšete pro děti. Čím je pro vás jako pro autora dětská literatura přitažlivá? No, mně se k šedesátce narodily v druhé várce malé děti, tak jsem pak pro ně začal psát příběhy a pohádky, abych jim něco zanechal, a nějak mě to chytlo. Taky o to byl zájem, rodiče mě zastavovali a děti psaly, že se jim to líbí, tak mě to těší, už to bude cca deset knížek pro děti (a jejich rodiče). Takže uvidíme, jak dlouho to vydržím, zatím mě to baví! Ostatně já sám jsem zůstal trochu dětinský, pohádky čtu dodnes, možná teprve dospívám, takže ještě se ukáže, až dorostu!

Arnošt Goldflam, foto: Wikimedia Commons

Arnošt Goldflam, foto: Wikimedia Commons

Nedávno měl v Česku premiéru film Úkryt v zoo (The Zookeeper's Wife), kde jste si zahrál vedlejší roli doktora. Jaké to je, natáčet s mezinárodní produkcí? Jednak jsou to témata, která mě zajímají, i ten příběh mi byl obecně znám a taky jsem hrál postavu dr. Korczaka, ředitele židovského sirotčince, který odmítl záchranu a šel s dětmi na smrt. (Mimochodem — taky psal knihy pro děti…) Paní režisérka byla empatická a velmi citlivá, jemná, nekřičela na lidi a to se mi líbilo. Taky jsem měl obytný přívěs a asistentku, co bych si mohl přát víc?!
Narozen 1946 v Brně. Nedostudoval medicínu, absolvoval činoherní režii na brněnské JAMU. Věnuje se divadelnímu a filmovému herectví, režijní práci, píše povídky, pohádky, dramatické texty, spolupracuje s televizí a s rozhlasem. Publikoval na dvacet knížek (naposledy Příhoda málo uvěřitelná, 2016; Horror a další hrůzy, 2016; 3× Agátka Kulhánková, 2016). „Člověk nakonec může tvořit jen z toho materiálu, který má. Těžko přesáhnete svoji zkušenost a svoje znalosti. Rád beru věci, které odpozoruju, které jsem zažil nebo které zažili moji blízcí,“ říká.