26/07/2021 | portrét | Jakub Pavlovský

Tři otázky pro… Lucii Faulerovou

„Já si nevytyčuju dopředu, o jakém tématu budu psát. Mně nejdřív musí něco obživnout před očima,“ říká spisovatelka Lucie Faulerová, která letos získala Cenu Evropské unie za literaturu. Dnes večer vystoupí v Divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení.

Nedávno jsi nějakou dobu strávila ve Spojených státech. Co sis odtamtud přivezla — fyzického i psychického?

Fyzického muže, za kterým jsem tam jela. Psychického… toho by bylo určitě víc, především vzhledem k nestandardním podmínkám, které ten půlrok doprovázely — uvízla jsem tam v první vlně korony. Asi bych se zaměřovala na jiné věci, kdybych byla jen turistka v Kalifornii, ale za daných podmínek to bylo o něčem jiném. Prožívala jsem tam obavy z toho, co bude, nepříjemný pocit závislosti na jiném člověku v cizí zemi, mírnou separační úzkost po domově a nové začátky s někým, s kým jsme se už jednou rozešli. Takže v mnoha ohledech to bylo náročné. Ale taky skvělé. Kvůli znesnadněným možnostem, co dělat nebo co navštívit, jsme si každý den nějak vynalézavě zpestřovali. Myslím, že to bylo nejlepších šest měsíců mého života.

Lucie Faulerová, foto: MAČ

Loni vyšla tvoje druhá kniha, Smrtholka, ve které se zabýváš mimo jiné existenciálními problémy. Je to téma, kterému se budeš ještě literárně věnovat?

Já si nevytyčuju dopředu, o jakém tématu budu psát. Mně nejdřív musí něco obživnout před očima — situace, postava a později námět. A teprve až když přemýšlím o ději, přicházím na to, co je mým tématem. Pokud se ale ptáš, jestli budu dál psát o existenciálních problémech, tak bych řekla, že se do mých věcí nějaké takové otázky asi vždycky trochu promítnou, protože o nich prostě sama přemýšlím.

Ráda posloucháš hudbu, i proto je tvá tvorba do určité míry ovlivněna hudební kompozicí. Mohla bys nám dát několik tipů na písně, které by neměly chybět v našem letním playlistu?

Já mám asi léto dost spojené s nezávislými kapelami, na které jsem jezdila na Colours of Ostrava. Takže se v létě vždycky vracím i k věcem, které přes rok už tolik neposlouchám, jako jsou MGMT nebo Tame Impala… Pokud chceš tipy přímo na písně, tak mě teď napadají jen noví Chemical Brothers a „The Darkness That You Feel“. „A Mystery of Love“ od Sufjana Stevense, kterého si dávám každé prázdniny.


Narozena 1989 v Pardubicích. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Působila jako redaktorka literárního časopisu Aluze. Podílela se na knize Kateřiny Šedé Brnox (2016). Je autorkou novel Lapači prachu (2017) a Smrtholka (2020). Za druhou prózu získala Cenu Evropské unie za literaturu (2021). „Vyprávěním prostupuje několik časových rovin, z nichž si čtenář může spříst životní příběh protagonistky Marie. Její osudy, jak vyplývá už z názvu prózy, nepřinášejí mnoho veselého — Marie je přitahována smrtí, obzvláště sebevraždou, o které má nastudováno kdeco,“ charakterizoval autorčinu druhotinu Erik Gilk.