Hrdina na pochybách

Dalo by se říct, že celý úspěch Stana Leeho a Marvelu stojí na konkurenčním nakladatelství DC Comics. Akční komiksy, které vycházely v DC, jako SupermanBatman, stejně jako ty, které vycházely v Marvelu, byly četbou pro děti. To měl však Stan Lee změnit. Nechtěl nadále jen jednoduché a výchovné komiksy, ale i něco inteligentnějšího pro náročnější čtenáře.

Během padesátých a šedesátých let pracoval jako scenárista a psal druhořadé nebo dětské příběhy. V té době chtěl z komiksového světa odejít a mohl si dovolit zariskovat. Mohl si dovolit vytvořit takový příběh, jaký opravdu chtěl. A tak vznikla Fantastic Four. Ta byla zároveň i reakcí na Justice Leage of America, která v té době vycházela v DC. Tedy komiks, kde není pouze jeden hrdina, ale proti zlu bojuje celá skupina postav.

Ve Fantastic Four došlo ke změně komiksového hrdiny, jak byl do té doby známý. Stan Lee přinesl do komiksu psychologii. Je to znatelné především v postavě Thinga, který není smířený s nehodou, jež z něj udělala zrůdu. Zatímco ostatní tři z Fantastické čtyřky mohli dál žít svůj život s občanským povoláním, stejně jako mohli skrývat své superschopnosti, The Thing ne.

Tímto psychologickým obratem se komiks dostal do moderní éry, kdy už nešlo jen o povrchní čtivo tvořené s intencí oslovit nejmladší publikum. Tento úděl pochybujícího a rozpolceného hrdiny byl poté rozvíjen dál, a to jak v komiksech Franka Millera, tak u Mignolova Hellboye.

Hrdina na gymplu

V DC se snažili, aby dětský čtenář, na kterého byly komiksy stále cíleny, měl v příběhu nějakou postavu, s níž by se mohl ztotožnit. A tak přišel na svět Batmanův Robin. Malý chlapec, kterého vzal Batman pod svá ochranná křídla a skrze kterého mohl být dětský čtenář součástí netopýřích dobrodružství. Vzhledem k úspěchu, s jakým se tento pokus shledal, se v momentě zvedla vlna sidekicků, a to téměř ke každému DC hrdinovi — Sandman, Green Arrow, Human Torch, dokonce i Catwoman měla pomocnici Kitten.

Stan Lee, který tuto módu otevřeně nenáviděl, udělal něco opačného. Hrdinou teenagerů byl v těch dobách James Dean, především jeho postava z filmu Rebel bez příčiny Nicholase Raye. Hrdina, který na venek působil tvrdě, byl přesto uvnitř zničený tím, co po něm vyžadovalo okolí. Stan Lee se rozhodl pro takového hrdinu. Místo aby přiřadil k už dospělému hrdinovi malého chlapce, vznikl Spider-Man. Peter Parker byl postavou, s níž se mohli ztotožnit adolescentní čtenáři superhrdinského komiksu. Byla to další revoluce v žánru. Najednou to celé není o kostýmu a hrdinství, není to o Spider-Manovi. Je to o Peteru Parkerovi — o problémech se školou, s dívkou, s prací, s rodiči. Hrdinové DC komiksů se chovali jako rodiče čtenářů, měli autoritu a předávali morální rodičovská poselství. Spider-Man řešil stejné problémy, jaké řešili jeho čtenáři.

Tento posun se objevil i u další komiksové série z Leeho pera, která taktéž zaznamenala velký úspěch: X-Men. Mutanti, kteří se rodili se superschopnostmi, byli nenáviděni za to, že byli jiní, ač byli kladní a snažili se pomoct světu (Lee to v jednom rozhovoru popsal jako Jesus Christ feeling). Byla to možnost pro všechny, kteří byli odlišní, ztotožnit se s těmito hrdiny. Černoši, homosexuálové, šprti. Byli zároveň výjimeční a pronásledovaní.

Hrdina na úřadě

V roce 1971 dostal Stan Lee dopis jakési vládní organizace spadající pod ministerstvo zdravotnictví, která se zabývala bojem s drogami, že by bylo prospěšné, když by v některém komiksu vytvořil příběh, v němž by vyprávěl o nebezpečí drog a jejich užívání. Ač, jak Lee sám řekl, s drogami zkušenosti neměl, nějak ten příběh stvořil. Spolu s výtvarníky Gilem Kanem a Johnem Romitou vytvořili třísvazkový příběh Spider-Mana Green Goblin Reborn! V něm Spider-Man zachrání mladíka, který si pod vlivem drog myslí, že umí létat. Dále se v příběhu předávkuje Parkerův kamarád Harry. Vše ukazovalo na to, že drogy k ničemu dobrému nevedou.

To se ovšem vzpíralo Comics Code Authority. Nebylo podstatné, že komiks čtenáře od užívání drog otevřeně odrazuje. Podle CCA se totiž v komiksu nesmějí zmínit drogy vůbec. Stan Lee se však rozhodl (za podpory vydavatele) vydat komiks i bez schválení CCA. 

Nebyl to první takový pokus. Magazín Zap Roberta Crumba a další undergroundové komiksové časopisy pracovaly s nepovolenými tématy pravidelně a záměrně se snahou udržet si nadále uměleckou svobodu. Ale stále se jednalo o něco raritního. Stan Lee byl první, který protlačil komiks bez schválení CCA ve velkém celostátním a komerčním nakladatelství. Po vydání tohoto Spider-manova příběhu došlo alespoň k částečnému zmírnění CCA. 

Stan Lee vložil do komiksových scénářů zásadní filozofické otázky. A často je nechal promlouvat skrze mýty a mytické postavy. Otázky po lidském údělu, o smířenosti s vlastním údělem. Otázky o čase, bytí i například původu kosmu v postavě Silver Surfera. Rozšířil tehdy ploché hrdiny do lidštější podoby a předvedl ty, s nimiž se mohli ztotožnit i odrostlejší čtenáři. Díky tomu už po superhrdinských komiksech nesahaly pouze děti, ale i dospívající a dospělí. Pokládal otázky o moderním světě a společnosti. Otázky, které si později položili i další významní revolucionáři superhrdinského komiksu Frank Miller a Alan Moore. A mohli se jimi zabývat mnohem důkladněji, protože Stan Lee k nim otevřel cestu.