ukázka
28/08/2015 | ukázka |

Gottwaldovo Československo jako fašistický stát

„Konečným smyslem celého našeho snažení, celého života nás komunistů je uskutečnění velkých a svatých ideálů socialismu,“ prohlásil Klement Gottwald roku 1946 a nešlo o pouhý rétorický obrat. Komunistickou vizi ráje na zemi doboví politici i pozdější komentátoři často přehlíželi, a přece je jedině v tomto rámci možné vykládat poválečnou nacionálněsocialistickou revoluci, na jejíž vlně se komunisté dostali k moci. Ukázka z nové studie historika a publicisty Petra Placáka.

21/08/2015 | ukázka |

Jan Mukařovský. Život a dílo

Dílo Jana Mukařovského patří právem do zlatého fondu české, ale i světové literární vědy a estetiky. Nutnost nově kriticky analyzovat a zhodnotit přínos jeho strukturálních koncepcí, ale i pozdějších prací, kdy se veřejně distancoval od strukturalismu, je nasnadě. Ukázka z nové monografie o životě a díle předního českého strukturalisty.

14/08/2015 | ukázka |

V obecném zájmu

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu.

07/08/2015 | ukázka |

Arabské jaro

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet?

26/06/2015 | ukázka |

Český a slovenský literární parnasismus

Parnasismus se ukazuje nejen jako jeden z klíčových součinitelů dobové literárnosti 19. století, ale zároveň jako specifická kvalita české literatury, navazující bezprostředně na moderní evropské podněty. Ukázka z literárně-historické novinky o českém a slovenském parnasismu.

19/06/2015 | ukázka |

Cesty k emancipaci

Pavel Barša v nové knize rozlišuje tři cesty k emancipaci — existenciální revoltu, politickou revoluci a občanské jednání. V prvních dvou lze najít mnoho podnětného, jakmile se však jedna nebo druhá začne představovat jako jediná a o sobě dostatečná odpověď na otázku lidské emancipace, ústí do opaku toho, co slibuje. První uvrhává člověka do osamělé bezmoci tragického hrdiny, druhá ho podrobuje diktátu domnělé kolektivní vůle či dějinné nutnosti. Obě cesty proto musejí být nově promyšleny z hlediska cesty třetí.