… tak si lehne. Ano, můžeme si ustlat i na zemi, častěji však k tomu využíváme nějaký kus nábytku. Pro jeho označení máme v češtině minimálně osmnáct různých pojmenování.
Často se mluví o tom, že se nářeční slova vytrácejí z naší mluvy, existuje však oblast, v níž si je vybavíme, a tou jsou tradiční lidové zvyky a svátky. K nim patří bezesporu i svátky velikonoční a výrazy s nimi spojené, které zná každý mluvčí alespoň pasivně. Znalost těchto slov často prozradí náš teritoriální původ a spojuje náš život s tradicemi našich předků.
Následující řádky budou o ohebnosti, ale asi jinak, než si myslíte. Latinské flecto (ohýbám) — flexio (ohnutí) dalo základ celé řadě slov, která v češtině zdomácněla, rozumíme jim a běžně je používáme. Objevují se však i slova s významem zcela novým.
Příchod nemoci covid-19 způsobil velkou změnu v mnoha oblastech našeho života: ovlivnil nejen zdravotnictví a společenský život většiny z nás, ale proměnil i náš jazyk. Vznikla tak slova jako haranténa, promordor nebo covidiot.
Česká společnost ornitologická vždy na první lednový víkend vyhlašuje sčítání ptáků na krmítkách. Sedíte u krmítka a pozorujete, kolik a jakých ptáčků přiletí, a pak je nahlásíte přes online formulář. V době vzniku této glosy byly sice k dispozici jen částečné výsledky, ale už názvy prvních deseti nejčastějších ptáků jsou z jazykového hlediska velmi zajímavé.
Mezi českými pisateli se čas od času rozvine diskuse o tom, zda a nakolik je třeba dodržovat psaní diakritických znamének. Naposledy se tak stalo na přelomu století, kdy nám diakritika značně znepříjemňovala psaní na počítači a chvíli se zdálo, že budeme muset psát české texty bez háčků, čárek a kroužků. Jinak hrozilo, že místo korektního českého textu dostane příjemce nečitelnou změť různých znaků a symbolů.
