Předloňské vánoční období mi nadělilo dárek v podobě nabídky překladu. Jde o román Kateřiny Tučkové „Žítkovské bohyně“ (ve francouzštině „Les dernières déesses“ neboli „Poslední bohyně“). Když se chce člověk živit literárním překladem a zároveň vychovávat dvě děti jako samoživitelka, je uzavření smlouvy s nakladatelstvím vždy důvodem k oslavě.
V druhé půlce srpna slibovat další, i když malou prácičku bylo krkolomné, plánů a práce jsem měla dost a dost. Ale pak jsem si řekla, že napsat o tom, co právě dělám, zase není špatný nápad. Překládám totiž velmi zajímavou knihu a je to asi i první kniha, u které se při překládání hihňám nahlas a nemůžu se vynadivit fantazii autora.
„Nestačí ulovit ta správná slova a odhalit všechny reálie: v románu o věčném boji mezi dobrem a zlem, o temné straně, o stínu, který nás pronásleduje, jsem se musel přestat zdráhat, musel jsem couvnout a odběhnout,“ píše Kepa Uharte o překladu románu „Senzibil“ Markéty Pilátové.
Ráno vstávám někdy i za svitu měsíce, v kuchyni brzy vrčí kávovar, kus koláčku na talíři a hned začíná můj den. Vždy překládám v ranních hodinách, když rodina ještě spí a na mě čekají postavy z překládaného románu, na které se těším. Tedy, někdy se tak docela netěším, dokonce se i některých románů bojím. Záleží na tématu a motivech.
Když jsem dostal smlouvu na překlad románu, který se jmenuje Senzibil, byl bych nejradši knihu vyhodil z okna ven. Slovo „senzibil“ obsahuje tolik důležitých informací, že je perfektním románovým titulem. V češtině. V němčině slovo ale nemá protějšek.
„Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že jednoho dne budu překládat české komiksy do angličtiny, asi bych jenom zírala nebo bych se zasmála.“ Na čem pracuje Julia Sherwood, která překládá české knihy do angličtiny?
