Americký literární historik Andrew Feldman tvrdí, že Hemingwayovy romány Mít a nemítStařec a moře se až nápadně podobají knihám kubánského spisovatele Enriqua Serpy. Ernest Hemingway oba romány napsal právě na Kubě, kde se také ve třicátých letech se Serpou spřátelil.

Podle Feldmana sice „nejde o případ plagiarismu“, nicméně díla se „neuvěřitelně, překvapivě podobají co do témat i stylu“.

Serpův román Marlín z roku 1936 vypráví o chlapci a starém rybáři, který během lovu marlína zemře. Podle Feldmana děj i styl knihy odpovídá Hemingwayovu Starci a moři z roku 1952. Román Kontraband o pašerácích rumu zase připomíná pašeráckou zápletku z Mít a nemít. Hemingwayovo dílo v tomto případě sice vyšlo o rok dříve než Serpova kniha, Feldman ale má důkazy, že Hemingway četl rukopis Kontrabandu, ještě než se se Serpou v roce 1934 seznámil.

Feldman také objevil dosud nezveřejněný dopis od spisovatelky a krátce Hemingwayovy manželky Marthy Gellhornové, v němž se snaží přesvědčit svého editora k vydání anglických překladů Serpových knih.


V Německu, Rakousku a Švýcarsku vychází román Anne Frankové. Jde o upravenou verzi jejího slavného deníku, ve které jej zamýšlela sama vydat. Kniha Liebe Kitty (Drahá Kitty) je pojmenovaná podle imaginární přítelkyně, jíž Anne adresovala své dopisy.

Deník Anne Frankové vydal v roce 1947 její otec Otto Frank, který jako jediný přežil válku. Spojil přitom deníky dva — první si Anne začala vést ve třinácti, na druhém, literárně už ambicióznějším, pracovala před tím, než ji našlo v roce 1944 gestapo v amsterdamském úkrytu. Zemřela v roce 1945 v táboře Bergen-Belsen v patnácti letech na tyfus.

Anne Frankovou údajně inspirovalo ke změně stylu vysílání BBC z března 1944, v němž nizozemský ministr vzdělání v exilu naléhal na všechny občany Nizozemska, aby uchovávali dokumenty a svědectví hrůz nacistické okupace. Franková se po tomto impulzu začala více literárně starat o svůj deník — škrtala příliš osobní nebo banální věty a snažila se cvičit ve spisovatelském řemesle.

Vydavatel Joachim von Zepelin byl prý „okouzlen“ literárním talentem, který z nové knihy sálá. „Tato kompozice se velmi liší stylem i předmětem od původní zveřejněné verze. Je mnohem literárnější, originál je občas velmi dětinský.“


Platforma Google Arts & Culture zveřejnila aplikaci generující poezii za pomoci umělé inteligence. Aplikaci jménem Poem Portraits navrhli programátor Ross Goodwin a umělkyně Es Devlinová. Projekt Poem Portraits se začal rýsovat před rokem při diskusi s vlivným kurátorem Hansem Ulrichem Obristem na jedné z jejích interaktivních výstav: program podle zadaného slova vytvoří báseň a promítne ji přes tvář uživatele. Každé zadané uživatelské slovo se navíc přidává do databáze aplikace a slouží jako „inspirace“ pro další básně. Umělá inteligence Poem Portraits se naučila básnit na dvaceti milionech slov z poezie devatenáctého století. Aplikace k vytváření veršů také využívá vizuální podněty: skenuje tvar obličeje uživatelů.

Výsledek připomíná instagramový filtr.