Tragédie v redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo minulý týden vyvolala vlnu solidarity či pobouření i v literárním světě. Svoboda slova to nemá lehké ani v jiných částech světa. A spisovatelé se snaží pomoci, slovem.
Nový rok je zřídlem motivace a příležitostí bilancovat i v literatuře. Rok 2014 byl především rokem vzestupu otloukánků. Tento rok přibude záporných hrdinek. A předsevzetí přečíst co nejvíce knih si nedávají jen lidé, ale také média.
Spisovatelé neustále bojují za práva svá i za práva literatury. Někde jde o prostý výdělek, někde o samotnou přítomnost literatury ve veřejném prostoru.
Spisovatelé nadělují pod stromeček, J. K. Rowlingová dává světu nové příběhy Harryho Pottera, Michel Houellebecq zase Francii další kontroverzi. Amazon si mezitím udržuje pozici zlosyna a knihovny opět bojují o svůj osud, tentokrát v budoucnu.
Kniha v ruce dělá z lidí jak čtenáře, tak něčí klienty, knihkupectví, knihoven, antikvariátů. Obě role jsou velmi rozdílné a podléhají naprosto rozdílným pravidlům: obchodníkům moc nezáleží, zda-li si knihu dočteme nebo se nám bude dokonce líbit, čtenář zase nemusí a moc nebere v potaz klokot literárního a mediálního provozu.
I spisovatelé jsou lidé a mají své potřeby. Proto vznikají oborové organizace jako Obec nebo minulý týden Asociace spisovatelů, které by měly hájit ekonomické zájmy a práva autorů. V zahraničí dokonce za literaturu podobné organizace bojují u soudu.
