Máte rádi Brno?

Pavel: Já mám. Tak jako někoho, s kým žijete 38 let. Zvykl jsem si na něj a už by mi asi chybělo.

Adéla: Mně Brno vadí ze všech českých měst nejmíň, takže se dá vlastně říct, že ho mám ráda. Chtěla bych k němu mít větší vztah, jako třeba architekt Martin Hrdina, který tu umí být dokonce až šťastný a vyměnil Brno za Amsterdam. To zatím pochopit nedovedu.

Co vás inspirovalo — kromě tématu soutěže a vidiny peněz — k sepsání básně „Noc v Brně od A až do Z“?

Adéla: Pro mě bylo jedinou inspirací to, že jsme loni skončili o bod druzí. Téma pro mě nebylo podstatné, věděla jsem, že do toho jdeme znovu, i kdyby zadání bylo „Pečeme muffiny v Brně“.

Pavel: Přesně tak, museli jsme pomstít Ingvara Torstensona.

Báseň jste napsali společně. Odkud nápad na spolupráci vzešel?

Pavel: Adéla nás do toho oba zase ukecala.

Budete ve společné tvorbě pokračovat, když se teď ukázala jako úspěšná a výnosná?

Adéla: Líbilo by se mi, kdyby nás město ustanovilo na rok jako městské básníky, jak je to v Nizozemsku, a platilo nás za to, že píšeme básně o Brnu a o událostech, co městem hýbou.

Pavel: Další Sedmikrásku určitě nevynecháme. Tentokrát už ale bude recitovat Adéla, potřetí se z toho už nevyvlíkne.

Oba jste členy stand-up comedy souboru NaMikrofon, což se u Pavla projevilo i při finále Sedmikrásky. Recitujete někdy i „vážně“?

Pavel: Ne. Když říkáte něco vážně, nikdy nevíte, jestli to ty lidi vůbec poslouchají. Když se ale lidé smějí, aspoň víte, že si čtou v mobilu nějaké vtipy na internetu.

Jaký vlastně máte vztah k poezii?

Pavel: Ne vždy jí rozumím, takže si z ní dělám legraci.

Adéla: Mám ráda poezii Mariana Pally. Je důkazem toho, že co je chytré, nemusí být zabalené do mlhy a ranních červánků.

Co uděláte s výhrou?

Adéla: Rozpustím ji ve svém rozpočtu.

Pavel: Já svoji půlku investuji do jazykové korektury své další knihy fejetonů, která, doufám, vyjde na podzim.