Různé přístupy k ekologickému a feministickému myšlení zažívají v posledních letech v Česku svého druhu renesanci. O tom, jaká témata a přístupy otevírá ekofeminismus v případě psaní či recepce poezie, jsme mluvili s básnířkou Michaelou Horynovou, v současné době žijící v Hradci Králové.
V minulém roce vyšlo několik zajímavých básnických antologií. Především dvě z nich: „Toto je môj coming out“ a „Milá Mácho“ se dotýkají — každá po svém a způsobem dosti odlišným — některých podstatných témat současné literatury i společnosti.
Poezie na sebe v prostředí výuky na střední škole nabaluje různé strachy a předsudky — je nesrozumitelná, nudná, nedotknutelná. Pro nalezení vztahu k literatuře přitom skýtá poezie užitečný pedagogický nástroj. S komparatistou, překladatelem a pedagogem Janem Musilem jsme mluvili o experimentování s básněmi a potřebě konkrétnosti ve středoškolské výuce.
Vztah k místu či prožívání časovosti může rozkrýt podstatné spojitosti ve vnímání vlastního těla, krajiny a různých podob toho, co znamená obývat prostor. Zajímavý pohled na tyto fenomény nabízí ve svých knihách Anna Gažiová a Lucie Kubalíková.
Rozhovor se spisovatelkou a teoretičkou Martinou Blažekovou o současné slovenské poezii, vzdálených blízkostech či jejím vnímání současného nastavení doktorského studia.
Fenomén hraničnosti či překračování hranic vyznačuje jeden z klíčových momentů umění a obecně možnosti proměny či společenské kritiky. Lidé žijící v pohraničí — ať už geografickém, sociálním, či psychickém — jsou proto často vystaveni neúměrně většímu tlaku, než musejí snášet obyvatelé domnělých vnitrozemí. Hranice normativních kategorií genderu, třídy, postavení a etnicity totiž procházejí naším každodenním jednáním.
