V poezii Ondřeje Novotného je přítomen naprosto známý svět — rodiče, matka, otec, děti, žena, hospody a rum. Zároveň je ale v tom světě skoro vše jaksi přízračné, bezpečí známého mizí, mluví se kamennou mluvou, zasahují nás blesky, máme konstantní obavu o budoucnost, vraždí se a pak se ty ruce schovávají pod květované ubrusy. Tentam je pocit nadměrného klidu vedle přesně popsatelných tváří, věcí a dějů, když lednička zahučí jako peklo.
Do kánonu témat českých kulturních komentářů v posledních měsících přibylo několik zahraničních importů ze Západu. Zejména jde o termíny cancel culture a erase culture popisující situace, kdy se umělecká díla, jejich autoři i celé instituce revidují podle měnícího se společenského konsensu, co je a není v našich společnostech přípustné s ohledem na etnickou, rasovou, genderovou či náboženskou emancipaci. Častým závěrem přitom bývá, že umění je umění — a na okolnostech nezáleží.
Dílo Jiřího Wolkera je pro dnešní čtenáře poznamenáno především jeho zneužitím marxleninským výkladem literatury a zároveň nedostatkem prostoru ve výuce na středních školách, kdy jsou často akcentovány pouze jeho sociální balady. Zítřejší výročí 120 let od básníkova narození vybízí nejenom ke shrnutí jeho díla, ale také k možnostem, jak jej můžeme dnes číst.
V srpnu uplynulo padesát let od smrti významného sociologa a estetika umění Theodora Wiesengrunda Adorna.
Román 1984 od George Orwella v sobotu oslaví sedmdesátileté jubileum. Možná žádná jiná próza se při — přinejmenším tuzemských — politických debatách a v komentářích nezjevuje častěji. Pravidelně se tak děje v interpretaci, s níž by socialista Orwell asi nesouhlasil. Krize klimatu i liberální demokracie nás ale možná naučí číst jinak.
Sbírka básníka Jana Škroba Reál je jednou z knih letos nominovaných na Cenu Jiří Ortena. Odemykáme proto při této příležitosti rozhovor z únorového Hosta.
