Brno je upřímné, nic nepředstírá

„Sedím ve vlaku z Varšavy do Brna s přestupem v Břeclavi. Je 1. dubna, za okny vlaku sněží. Sakra, vždyť s sebou nemám zimní bundu ani boty, co budu dělat celý měsíc, pokud to bude pořád takové? Neklidná myšlenka se ztratí v příjemném pocitu očekávání, když usínám ve vlaku. Jedu na měsíc do Brna a hrozně se na to těším,“ píše ve své glose z jarní rezidence Anna Radwan-Żbikowska.

Brno neznám dobře, tak se pomalu seznamujeme. Líbí se mi. Je upřímné, nic nepředstírá, neláká falešnými třpytkami pro turisty, to ne. Je jaro. Všude něco kvete, všude pobíhají psi omámení jarními vůněmi. Mám ráda jaro a psy. Mám ráda klid na práci a vlastní pracovní rozvrh. Většinou vstanu ráno, udělám si kafe a překládám, druhou várku práce pak dělám vpodvečer. Odpoledne si dávám pauzu na procházku. Moje tělo je každou chvíli překvapeno, jak se musí přizpůsobit cestě do kopce a z kopce — ty ve Varšavě nemáme. Ale já jsem přece holka z podkarpatské vysočiny, to umím. Brzo se cítím u sebe. Mám oblíbenou místní kavárnu, hospodu a dokonce knihkupectví. Každý den na mě někdo mluví česky, to je krása! Konečně mám možnost se ponořit do české kultury a jdu do toho po hlavě. Chodím na kulturní akce: koncert, kino, divadlo. Hodně čtu a ptám se na doporučení: paní z knihkupectví nabízí českou sociologickou studii, kamarádka dystopický román, spisovatel příběh z pražského Žižkova a jeho syn dobrodružnou fantasy pro mládež. Koupím všechno, k tomu veganskou kuchařku a přehled výletů českými vlaky, nějak se to pak do batohu vejde, že?

Anna Radwan-Żbikowska, foto: osobní archiv

Anna Radwan-Żbikowska, foto: osobní archiv

Pracuji na novém překladu, text je rychlý a dobrodružný, tak mi to jde od ruky a mám radost. Počkat, přece jsem nedodělala předchozí překlad, že? Potřebuji všechno ještě jednou přečíst a položit celý seznam otázek autorovi. Píšu e-mail, zmíním se, že jsem v Brně. Přichází zajímavá nabídka, tak neváhám a jedu na výlet do Českých Budějovic. Jsem trochu nervózní, nikdy jsem se autorů na nic neptala osobně, nebyla příležitost. Co když jsou moje dotazy naivní nebo udělám hrubku v češtině? Nakonec je všechno skvělé, probereme všechny otázky, kniha se mi líbí ještě více než předtím, sedíme u piva a děláme si legraci. Cítím, že je všechno přesně tak, jak má být. Přála bych si, aby ten český měsíc nikdy neskončil. Všechno ale má svůj konec, tak si radši dám nakládaný hermelín a poslední jedenáctku. Zítra si promyslím, kdy bych se mohla vrátit.


Anna Radwan-Żbikowska, nar. 1986, vystudovala českou filologii a mezinárodní vztahy na Jagellonské univerzitě v Krakově. Ještě během studií se stala vítězkou překladatelské soutěže pořádané MŠMT a nejspíš v té době ji literární překlad zaujal. Profesionálně se mu věnuje od roku 2016. Přeložila do polštiny české romány Pálenka od Matěje Hořavy, Jezero a Mona od Bianky Bellové, Prašina a Prašina: Černý merkurit od Vojtěcha Matochy a povídky ze sbírky Praha Noir. Její překlad Jezera se dostal v roce 2019 do finále literární ceny Angelus. Má ráda Moravu, několik let žila v Olomouci. Ve svém volném čase pije kávu, pozoruje ptáky a posílá pohlednice. Během svého pobytu v Brně pracovala na překladu závěrečného dílu cyklu o Prašině, Prašina: Bílá komnata.


Text vznikl během autorčiny tvůrčí rezidence v Brně, kterou pořádá České literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny).