Dostupné i nechtěné knihy

Před rokem vypršela autorská práva na klasická díla americké literatury jako Velký Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda, Hrozny hněvu Johna Steinbecka nebo Hluk a vřava Williama Faulknera. S těmito texty, nyní volnými díly, tak může svobodně nakládat kdokoliv a jakkoliv.

V praxi to znamená, že americký trh začala zaplavovat nová a často ne příliš povedená vydání těchto kanonických děl. Deník The Guardian například upozorňuje na jedno z posledních vydání Velkého Gatsbyho, v němž chybí poslední tři strany a román končí v půlce odstavce. Podle oslovených expertů to je jeden z důsledků přechodu literárních klasik do volné domény: spousta lidí se chce jednoduše přiživit na známém jméně a názvu.

Profesor James West z Pennsylvania State University a odborník na Fitzgeralda se proto zabýval 34 vydáními Velkého Gatsbyho z posledního roku. „Šest je jich kompletních, ale zbytek je spíš lajdácký, vyrobený jen kvůli zisku. Dokud byla kniha ještě pod licenční ochranou, nakladatelství Scribner prodalo půl milionu kopií ročně, což je úctyhodné číslo na backlistový titul,“ vysvětluje West. Zatímco Scribner vydává kvalitní edici Gatsbyho, u jiných začíná problém už na prvních stranách — chybí například věnování románu Fitzgeraldově manželce Zeldě.

Šéf největšího amerického nakladatelského domu Penguin Random House Markus Dohle věnuje půl milionu dolarů (zhruba dvanáct milionů českých korun) na boj proti zakázaným knihám. Částku věnuje organizaci PEN America. Dohle zároveň apeluje na další osobnosti nakladatelského a literárního života, aby zvážily podobný krok.

Dohleho dar je poslední z řady událostí kolem politického dění v americkém školství, konkrétně vyřazování určitých knih z kurikul. Základní a střední školy ve Spojených státech sice i v minulosti běžně čelily žádostem a tlaku rodičů, komunit, zájmových organizací nebo třeba církví na odstranění některých knížek ze školní četby, školní rady však nemusely rozhodovat v tolika případech jako v posledních měsících a letech. Množící se apely na to, aby z výukových programů vyřadily nějaký text, je jedním z projevů politizace každodenního života v USA a jeho radikalizace, zvláště v konzervativních a republikánských kruzích: nejčastěji si podle statistik rodiče stěžují na knihy o rasismu, sexismu, antisemitismu nebo LGBTQ+ tematice.

Nejde však jen o množství stížností. „Nejsou to jen rodiče, kdo se obrací na ředitele a knihovny, jde o celou legislativu na státní úrovni, která má často právo určovat, jaké knihy se ke studentům dostanou a jaké ne. A to se míchá se širší politickou bitvou ohledně narativů, které jsou v této zemi možné a které si různé komunity přejí vyzdvihnout nebo naopak potlačit,“ popisuje současnou situaci na amerických školách šéfka PEN America Suzanne Nossel.

„Je to nebezpečné. Je to nepředstavitelné. A je to velmi naléhavé a týká se to budoucnosti naší demokracie,“ říká Markus Dohle. Sám vyrostl v poválečném Německu, a proto si dobře uvědomuje „temnou minulost“ spojenou se zakazováním knih. Darované peníze tak PEN America využije na boj se snahami vytlačit nepohodlnou literaturu ze škol. Finance poputují na konzultace, právní služby nebo třeba na veřejné a osvětové kampaně.

Posledně takto způsobila kontroverzi školní rada v Tennessee, která se rozhodla vyřadit ze svého kurikula legendární komiks Maus od Arta Spiegelmana. Odstranění díla, které popisuje utrpení v nacistických koncentračních táborech, škola obhajovala přítomností vulgárního jazyka, násilí a dokonce nahoty. Spiegelman prohlásil, že mu tento absurdní krok „hlava nebere“, ale snaží se být sám tolerantní k lidem, kteří „snad nejsou náckové, možná“.

Maus se po těchto zprávách dostal na vrchol prodejního žebříčku Amazonu.