V zimní době se nabízí napsat něco o sněhu a sněžení. Podíváme-li se do druhého svazku Českého jazykového atlasu na regionální rozdíly v pojmenování tohoto přírodního jevu v našich nářečích, zjistíme, že slovní zásoba s ním spojená je poměrně bohatá a pestrá.
Glosa spisovatele a překladatele Radka Malého z literární rezidence v rakouské Kremži, která mu měla pomoct načerpat síly před zimou, protáhnout křidélka a sepsat, co se lyrickému subjektu honí hlavou.
Bývá zvykem ohlížet se za obdobím, které končí, bilancovat, jaké bylo, a vystihnout, co pro ně bylo typické. S koncem prosince se tak objevují různé ankety zjišťující slovo roku, ani letos tomu není jinak.
Minulý týden, 24. listopadu, opustil svět jeden z velikánů básnického umění, téměř stoletý Hans Magnus Enzensberger. Ve své glose na něj vzpomíná překladatel dvou jeho děl Pavel Novotný.
Když o někom řekneme, že je „habán“, je jasné, že se jedná o velkého statného člověka neboli kolohnáta či hromotluka, chcete-li. Kde se toto slovo vzalo a co původně znamenalo?
„Oddechnu si, když řídká zástavba skončí a znovu se ocitnu ve volné přírodě. Je po třiceti letech života v kapitalismu taková bída vůbec možná? Nejsem dál než pět kilometrů od Diakonie, šest od náměstí a čtyři a půl od Penny Marketu, a přece jsem se ocitl v jiném světě,“ zamýšlí se básník Elsa Aids na svých procházkách během podzimního pobytu v Broumově.
