V druhé půlce srpna slibovat další, i když malou prácičku bylo krkolomné, plánů a práce jsem měla dost a dost. Ale pak jsem si řekla, že napsat o tom, co právě dělám, zase není špatný nápad. Překládám totiž velmi zajímavou knihu a je to asi i první kniha, u které se při překládání hihňám nahlas a nemůžu se vynadivit fantazii autora.
Až do konce letošního září ne každý věděl, kde leží Královec. Díky polskému parodickému twitterovému účtu, který analogicky k situaci na Ukrajině navrhl, aby se Kaliningradská oblast rozdělila mezi Polsko a Českou republiku, se Královec přes noc stal hvězdou sociálních sítí. Královec není jediné město, jehož český název se od cizojazyčného (Kaliningrad) liší.
„Jsem tu teprve druhý den. A mám velké plány. Příliš velké. Jenže rezidence v Broumově znamená výjimečný stav. Který se už nikdy nebude opakovat. A tak žádné plány nejsou dostatečně ambiciózní,“ píše ve své glose z rezidence Daniela Mrázová.
Podle některých expertů na rozpoznávání duševních chorob dříme narcistní porucha v každém z nás. Není divu: sebevzhlíživost se snadno páchá, pokušení bývá velké. Právem se tak dá říct, že narcismus v nás nepodřimuje, ale bděle se protahuje. A tak jsem si řekl, že své poruše popustím uzdu. Je možné narcistní poruchu rozvíjet listováním knihami?
Kdo z nás nebyl někdy v lese na houbách? O blízkém vztahu českých houbařů ke všem hříbkům, kozákům, ale třeba i bedlám svědčí množství lidových názvů vycházejících z nářečí. Setkáváme se s nimi dodnes, a tak při návštěvě některých oblastí naší republiky můžeme být až překvapeni jejich růzností.
„Vidím, že jste už chytil novinářské manýry. Knihu mi laskavě vraťte, je to pro mě cenná památka.“ Glosa Aleksandra Kaczorowského.
