Proč není v pořádku mluvit za druhé z pozice moci, i když bylo otroctví zrušené a všichni máme (skoro) stejná práva? A kam vlastně dopadají slzy vyplakané při čtení dojemných příběhů plných utrpení?
Podmanivost poezie nemusí souviset se sdělovaným. Zásadní je rytmus, ale i těžko postižitelný tah, který se odvíjí za slovy a tělesně nás zasahuje. Tento náhled jako by sledoval kontinuitu poezie s orálními tradicemi starověku. Při bližším pohledu se však ukazuje, že se jedná naopak o citlivost vycházející ze zkušeností současného světa.
Literatura, která vychází z mužské tradice, je prý kvalitnější. Současné mladé spisovatelky na mužskou literární tradici kašlou, proto je u nich možné pozorovat „evidentní pokles kvality“. Platí podobná úměra i u ženské literární tradice? A mohla bych ji vidět?
Sjezd spisovatelů 2022 přinesl řadu podnětných projevů. Étos některých z nich je zřejmou odpovědí na aktuální společenskou náladu — odráží stav společnosti, v níž se stupňuje nejistota a potřeba cosi změnit. V reakci tedy zaznělo: chraňme správné hodnoty, podporujme humanismus, bojujme s mocí, protože jinak snad ani nemá smysl psát.
Stále ještě, i když čím dál vzácněji, dostávám e-maily s upřímnou otázkou, která mě zahání do úzkých. „Jak to tam zvládáte?“ ptají se mě příbuzní, přátelé a známí z Čech. Tápu, jak odpovědět — zvolené sloveso předpokládá, že se tady, v Moskvě, potýkám s něčím těžkým.
V březnu oslaví třicet let od chvíle, co do něj jako devatenáctiletá poprvé vstoupila. Dnes Svatava Mičánková brněnské Modré knihkupectví vede. Místnost je plná knih, tu a tam najdete náhodně položené hromádky, dvě křesílka a stolek, kde u hrnku s kávou vysedávají stálí zákazníci.
