těžba snů

těžba snů je imerzivní projekt Chemického divadla. Citované úryvky pocházejí ze Schůze Přátel Lužice a příběhu Krabata, kromě jiného je spojuje téma práce — manuální, tvůrčí či redakční. Inscenace byla uvedena v prosinci 2022, na její realizaci se podílel padesátičlenný hornolužicko-český tvůrčí tým.

Vojtěch Bárta a Alžběta Stančáková na hřbitově v Ralbicích, Horní Lužice, srpen 2022, foto: Takenori Murakami

Schůze Přátel Lužice.

Diváci se přesouvají do sálu, který běžně slouží jako kancelář Společnosti přátel Lužice. Místnost je spoře osvětlena. Dlouhý stůl, prohýbající se pod nánosem čajových pytlíků, kolem něj sedí a Monopoly hrají věční účastníci schůze, jimiž jsou: Adéla Koutná — „nová“ členka Přátel Lužice, Miloslav Maršálek — místopřeceda, Vojtěch Hrabák / Josef Bánovec (alternace) — doktorand slavistiky, stále dosti nový člen PL a Vojtěch Fülep — expert na lužickou kinematografii, správce archivu (po většinu času spící).

Přesun diváků chvíli trvá. Hráči jsou zabráni do své hry a nevnímají okolní svět. V jednu chvíli Monopoly skončí — hra buď nikoho nebaví, nebo ji někdo vyhraje, nebo obojí. Všichni čekají… čekají dlouho.

KOUTNÁ zavírá dveře za posledním divákem.

Adéla Koutná, Vojtěch Hrabák a Miloslav Maršálek ve scéně Schůze přátel Lužice; Chemické divadlo v koprodukci se Společností přátel Lužice a skupinou ČILAK; Lužický seminář, 16. 12. 2022, foto: Zuzana Lazarová

KOUTNÁ: Už mě to nebaví.

HRABÁK/BÁNOVEC: Co tě nebaví?

KOUTNÁ: Tohle mě nebaví.

MARŠÁLEK: Ale co?

KOUTNÁ: To je snad jasný, ne? 

HRABÁK/BÁNOVEC: Neni.

KOUTNÁ: Proč ne?

MARŠÁLEK: No není jasný, co tě nebaví. Lužický monopoly od Bena z Budyšína?

KOUTNÁ: Ne, to čekání.

HRABÁK/BÁNOVEC (k MAR): Ještě si nezvykla.

KOUTNÁ: Na co?

MARŠÁLEK: Že chodí pozdě.

KOUTNÁ: Čtyřikrát už jsme ty monopoly hráli.

MARŠÁLEK: Dyť jsme ti to říkali.

HRABÁK/BÁNOVEC: Co jsme jí říkali?

MARŠÁLEK: Dost jsme jí toho říkali.

KOUTNÁ: Ale co jste mi toho dost říkali?

MARŠÁLEK: Že chodí pozdě.

KOUTNÁ: Ale že až takhle pozdě? Monopoly jsme hráli počtvrtý.

HRABÁK/BÁNOVEC: Von chodí hodně pozdě.

MARŠÁLEK: Pak vleze do sprchy.

HRABÁK/BÁNOVEC: Je tam půl hodiny.

KOUTNÁ: Ale proč?

MARŠÁLEK: Protože se potí.

HRABÁK/BÁNOVEC: A trochu smrdí. Ale to si zvykneš.

MARŠÁLEK: Chcete ještě čaj?

(ostatní bez reakcí, MARŠÁLEK je na odchodu)

KOUTNÁ: Hele když tu neni… co ten náš plán?

HRABÁK/BÁNOVEC: Myslíš věstník?

KOUTNÁ: No to poslední číslo vyšlo před dvěma a půl lety. Nikdo z nás nemá čas a prostor to dělat.

HRABÁK/BÁNOVEC: Ale to nám nikdy neprojde.

KOUTNÁ: Tak ty to řekni, ty jsi služebně starší.

HRABÁK/BÁNOVEC: Ne, ty to řekni, ty jsi tu nová, nemáš o co přijít.

KOUTNÁ: Ale nemůžem jim přece říct, že to dělaj celý celou dobu blbě.

HRABÁK/BÁNOVEC: Vždyť se na to podívej — (listuje Věstníkem) družba gymnázií Netvořice-Chotěbuz… Jak se daří české sorabistice v Albánii… Lužickosrbské skloňování a stupňování… koho příčetnýho to může zajímat?

KOUTNÁ: No jo, jenže to je to poslední číslo. Vždyť to je starý tři roky.

HRABÁK/BÁNOVEC: Právě. Víš, kolik farářů slavilo osmdesát, a teď už jim je osmdesát tři? A víš, kolik lidí od tý doby umřelo, a kolik nekrologů nám tam visí? 

KOUTNÁ: No, nekrolog na věstník by byl fajn…

HRABÁK/BÁNOVEC: Ale ani ten už nemá smysl vydávat.

(…)

Krabat a Černá Pumpa.

Tato část propojuje všechny prostory Lužického semináře. Je volně inspirována rozhlasovou hrou Krabat und die Schwarze Pumpe (Daniel Ebert, Sebastian Tschöpel) a současnou situací v Dolní Lužici. Tu ovlivňuje také podnikatelská činnost Daniela Křetínského.

Ve sklepě.

Diváci mohou následovat postavy Krabata (Clemens Bobke) a Mistra Černé Pumpy (Martin Krupa) do sklepa. Od Mistrových asistentek (Agáta Hrnčířová, Bára Spudilová) dostávají bezpečnostní helmy. Na úzkých schodech a ve sklepení mohou vyslechnout například i následující dialog.

Krabat (Clemens Bobke) a Mistr (Martin Krupa) v inscenaci Chemického divadla těžba snů; Lužický seminář, 16. 12. 2022, foto: Zuzana Lazarová

KRABAT: Kde to jsme? Takhle si to představuju na úplňku… Ale tyhle veliké stroje… jde z nich strach.

MISTR: Tady měníme zemské síly na energii.

KRABAT: To bude určitě práce pro tisíce lidí. 

MISTR: Taky se tomu říká černé zlato.

KRABAT: Černé zlato… Snad se tu najde místo i pro mě.

MISTR: Najde, jestli o to stojíš… Všechno, co vidíš… patří mně.

KRABAT: Vám?

MISTR: Je to tak. Ich bin der Meister der Schwarzen Pumpe. Já jsem Mistr Černé Pumpy. Možná jsi o mně už někdy slyšel. Lidi toho ale napovídají—

KRABAT: Udělám cokoli, abych tady mohl pracovat.

MISTR: No… obvykle máme pořadník. Ale u tebe udělám výjimku. Můžeš nastoupit třeba hned. Smlouvou se nebudeme zdržovat, to je přežitek.

Pojištění taky. Naše agentura nabízí přece jenom mnohem víc — čerstvé ovoce každou středu, bonusové animační programy — ty ostatně k rizikové práci neodmyslitelně patří.

Je to práce v mladém dynamickém kolektivu, pracují pro nás lidi, kteří vědí, co chtějí. A každý pátek překvapení — to znamená, že žádná překvapení nejsou. Obvykle se to řeší tím, že nemusíme chodit do práce v obleku. Vás se to ale netýká, vy nosíte těžkou výstroj, bez ní se tam dole neobejdete. Takže pátek se tě netýká.

Jsme moderní firma, takže zaměstnáváme i ženy. S těmi se ale do styku nedostaneš. A kdyby jo, opovaž se něco… a ještě jedna podmínka: to, co tady děláme, zůstane mezi námi. Mezi námi chlapy. S nikým nesmíš mluvit o Černé Pumpě.

KRABAT: Nebojte se. Umím mlčet jak šachta pod závalem. Moc Vám děkuju… Tak co mám dělat? Začneme u strojů?

MISTR: Ukážu ti, co budeš dělat. Tvoje práce začíná hned teď.