Zapomenuté knihy: SOS

Znáte to, některé knihy vám změní život. Když je vám méně než patnáct, může být účinek doslova formativní. V tomhle věku jsem už četl knihy jako na běžícím pásu, ale jedna z nich se všem vymykala.

Nedovedl jsem si ji nikam zařadit. Beletrie to nebyla rozhodně. Byla to literatura naučná? Vlastně také ne. Ta kniha byla jiná ve všech směrech: zcela neznámé jméno, které jsem ani nevěděl, jak vyslovit, podivný titul, ještě divnější podtitul a netypické ilustrace.

seriál Zapomenuté knihy

Řeč je o knize Anthonyho Greenbanka nazvané SOS: Jak si zachránit kůži, když člověka bez varování něco potrefí. Vydala ji Mladá fronta v roce 1971 v překladu Tomáše Korbaře, originál — The Book of Survival — je jen o čtyři roky starší. Kniha je plná obrázků Jana Černého pojatých trochu ve stylu prvorepublikových ilustrací. Na všech byli pánové (málokdy dámy), často v buřinkách a saku, vždy v nesnázích.

Řekl bych, že přinejmenším v poválečné době to byla první česky vydaná „survivalistická“ příručka. Dostala se mi do rukou v raném věku, možná mi bylo kolem deseti. Nejprve jsem ji možná vnímal víc jako beletrii. Situace, do kterých se dostávali pánové na obrázcích, byly stěží uvěřitelné a podněcovaly fantazii. Postupem doby, když se primárně prohlížení přehuplo k několikerému přečtení, mi došlo, že se jedná naopak o veskrze praktickou knihu, která mi možná jednou zachrání život.

Mladý člověk je otevřený všem možnostem a nic se nezdá nemožné. Pravidelné nahlížení do knihy SOS mne pomalu připravilo na dospělost, v níž půjde neustále o krk. Bral jsem jako danost, že jednou mohu letět letadlem, to letadlo může spadnout a mně, trosečníku v džungli, nezbyde nic jiného než si z víčka od konzervy vyrobit signalizační zrcátko s otvorem uprostřed, abych mohl blikat na jiná letadla na obloze signál SOS v Morseově abecedě. Jistě, proč ne?

Díky panu Greenbankovi jsem ve střehu. Ovládám „grimasy proti omrzlinám“, aby mi v arktické vánici neztuhly rysy. Vím, že si po vzoru Eskymáků mám na oslepující sněhové pláni začernit sazemi okolí očí, abych zmírnil odrazy slunce od sněhu. Teoreticky bych zvládl získávat pitnou vodu uprostřed Sahary za pomoci kusu igelitu, hadičky a kyblíku, obvyklých to propriet turisty. Útočníkovi s nožem se ubráním vražením zoubků hřebenu pod nos a po pádu z lodě do moře si zvládnu nafouknout nohavice kalhot namísto záchranného pásu. (To poslední jsem po letech doopravdy vyzkoušel. Funguje to.)

Jsem tedy připraven zachránit si kůži. Teď ještě potkat nějaké to dobrodružství, než umřu přirozenou smrtí. Čas se krátí.

Anglický publicista a instruktor přežití Anthony Greenbank pokračoval v psaní o pobytu v drsné přírodě až do roku 2018. Zemřel v roce 2020 ve věku 87 let.

Autor je novinář, spisovatel a překladatel.