Americké Pelíšky
Z Čech až na konec světa, přesněji „za velikou louži“ do poklidného města Northampton ve státě Massachusetts v USA přesunul děj své zatím poslední knihy A nakonec Vánoce Petr Šabach.
Tento rozsahem nevelký triptych (60 stran textu v šestnácterkovém formátu) staví na jeho osvědčených spisovatelských devízách — vypravěčské suverenitě, vlídném humoru, precizní práci s hovorovou vrstvou češtiny, ale také na tlumené nostalgii, zde pramenící z čistoty pohledu na svět očima dětského vypravěče. Je knihou bezmála idylickou, která čtenáře pohladí, což je s ohledem na téma, jež traktuje, i na předvánoční čas, v němž vstoupila do obchodů, naprosto pochopitelné a akceptovatelné. Zkrátka po všech stránkách sázka na jistotu.
Tři povídky souboru („Pohřeb mravence známého pouze bohu“, „Halloween“, „A nakonec Vánoce“) spojuje místo, kde se odehrávají (již zmíněný Northampton), čas (od doby těsně před Halloweenem po blížící se Vánoce), některé motivy a hlavně vypravěčská perspektiva. Ta se opírá o možnosti, jež poskytuje zorný úhel „elementárního“ školáka Damiána, který je zároveň hlavní postavou celé knihy. Osud a otcovské geny mu do vínku nadělily hyperkinetickou poruchu (ADHD), jež se stává pro něj i jeho okolí zdrojem jak životních komplikací, tak i (nechtěně) humorných situací (například když nevnímá milostné vyznání a plány na společný život své kamarádky Georgie, protože byl zcela zaujat něčím jiným a nebyl dotekem na hlavě upozorněn na nutnost změny pozornosti; nebo když jej nejlepší kamarád přesvědčuje, že viděl v obchodě tričko se zkratkou jeho poruchy, které však ve skutečnosti neslo zkratku australské hardrockové formace AC/DC).
Damiánovýma očima tedy sledujeme okolní (mikro)svět, reprezentovaný rodinou, nejlepším kamarádem Robinsonem, školou a několika ulicemi Northamptonu. Jde o pohled adekvátní mladšímu školnímu věku, jednoduchý, čistý, nekomplikovaný, i když se do něj tu a tam prolamuje „dospělá“ životní empirie — v první povídce například vědomí konečnosti života (byť spjaté se zasednutím mravence), ve druhé a třetí první nesmělé doteky milostných vzplanutí. Svět je zde ale ještě pořád báječným místem k narození a prostorem zaplněným dobrodružstvími. Nebýt několika málo průniků motivů spjatých se současností, mohl by se děj knihy odehrávat klidně před sto lety, protože v jádru autorovy pozornosti primárně stojí klukovský svět, ne ten vezdejší. Lze tu vycítit vnitřní spřízněnost s Twainovými Dobrodružstvími Toma Sawyera nebo Poláčkovou knihou Bylo nás pět (u tohoto titulu hlavně jazykově — přemoudřelost mnoha Robinsonových postřehů se stává zdrojem jazykové komiky), což vydatně napájí již zmíněný pramen nostalgie.
A nakonec Vánoce však nejsou klasickým povídkovým souborem. Šabach netvoří vypointované příběhy, ale spíše mozaiku na sebe navazujících jednoduchých historek, které sice obstojí samy o sobě, ale pro svou neuzavřenost by klidně mohly být součástí nějakého většího celku, třeba románu. Jednoduchost vyprávěného spolu s jeho jistou entropičností lze chápat jako tvůrčí záměr související s charakteristikou a možnostmi zvoleného vypravěče stiženého hyperaktivitou. Čtenář tak má před sebou poměrně jednoduchou volbu — buď na tato „omezení“ přistoupí, vstoupí do známých vod a nechá se jimi krátkou chvíli konejšivě unášet, nebo půjde hledat intelektuální a čtenářskou výzvu jinam. Tertium non datur.
Na knize je sympatická také originální a hravá grafická úprava obálky, které se ujal spisovatelův syn Jan. Využil k ní matrici 7 x 7 znaků, v níž kombinuje titul a jméno autora s ikonickými kresbami znázorňujícími některé motivy knihy (mravenec, vánoční stromeček, ryba, luk a šíp, lopata, sněhová vločka, pelikán), mezi něž umístil i logo vydavatelství. Celek tak připomíná proslulý font Wingdings z dílny Microsoftu. Prostě a jednoduše jde o vánoční roztomilost od Šabachovic rodiny.
Petr Šabach: A nakonec Vánoce, Paseka, Praha—Litomyšl 2015