24/02/2021 | portrét | Jakub Hlaváček

Autoportrét: Malvern se znovu nadechuje

Nakladatelství Malvern vzniklo na počátku 90. let jako pokračování samizdatového vydávání tvorby úzkého okruhu přátel v Liberci. Z této doby pochází onen zvláštní název Malvern, který byl původně inspirován textem avantgardní skupiny Art Bears.

V něm Dagmar Krause zpívá: „When I lay on Malvern hills, when all treasures are tried, truth is the best…“ Malvern hills je půvabná anglická vrchovina s léčivými prameny, kde se mimo jiné odehrává děj jedné z nejslavnějších středověkých alegorických básní The Vision of Piers Plowman (1362).

Zhruba polovina 90. let se v Malvernu nesla ve znamení spolupráce s Michalem Svobodou a ručně sázených knih, tisknutých na stroji Grafopress v ateliéru v Karmelitské ulici v Praze. Vznikly tak první — z řemeslného hlediska ještě značně surové — knížky mých tehdejších učitelů a záhy blízkých přátel Václava Cílka a Zdeňka Neubauera. Teprve ve druhé polovině 90. let se Malvern zvolna posouvá do oficiálnějších vod a profilují se ediční řady a „tvář“ nakladatelství — po grafické stránce zejména díky spolupráci se studiem Lacerta.

Kolektiv Malvernu na přelomu tisíciletí

Vzniká literárněvědná řada, variující od vědy o symbolech k epistemologii, edice věnované hermetismu a alchymii, archetypální psychologii, ale i poezii, dějinám vědy, mystice či knihám pro děti. Své řady zde mají i čeští autoři, například zmíněný Zdeněk Neubauer či Daniela Hodrová, ale také autoři spojení v literární a „iniciační“ skupině Vysoká hra (Le Grand Jeu) a tvůrci jí blízcí. Vycházejí překlady známých (Barfield, Bachelard, Daumal, Duramd, Terzani, Giono, Assmann, Buber, Jodorowsky…) a hlavně méně známých či u nás dosud neznámých autorů.

Zdánlivě nespojitá směs — společným rysem je snad myšlenková otevřenost jdoucí proti zhoubné fragmentarizaci oborů, jisté nároky na čtenáře a v neposlední řadě humor a krása. Alejandro Jodorowsky i surrealisté spatřovali průšvih západní civilizace v tom, že „střední třída“ zblbla a zvážněla. Konečně smích bývá v obdobích krize často poslední baštou zdravého rozumu.

Malvern na konci minulého tisíciletí

Další zlomové období v životě nakladatelství nastalo s přestěhováním rodiny na horskou samotu do francouzských Vogéz. Přesun z velkoměsta do zapadlé horské vesnice, důležitá zkušenost cizince bez osobní historie, ticho (lidé na horách mluví méně než v nížinách) a zcela jiný životní kontext i náplň, to vše přálo mnoha věcem, jen ne „nakladatelskému provozu“, byť nakladatelství v omezené míře pokračovalo dál.

Po návratu z Alsaska v roce 2020 se Malvern znovu nadechuje. Ve spolupráci s Františkou Jirousovou, zakladatelkou Společnosti přátel Teilharda de Chardin, vzniká dlouhodobý projekt vydávání tohoto nejen u nás trochu pozapomenutého autora.

Nejbližší budoucnost však v dnešním informacemi a balastem všeho druhu zahlceném prostoru vidíme spíše v přesunu od sdělování ke sdílení a k setkávání (nejen s autory). Tuto nezbytnost vytvoření prostoru sdílení ještě posílil dopad „distančního života“, jehož mechaničnost u spousty lidí vede k prohloubení apatického či hypnotického stavu, v němž nás — a bohužel zejména generaci školních dětí — už beztak udržují média. Proto v letošním roce snad začne setkávání s autory a bude možné společně pracovat nejen v pražském knihkupectví Božská Lahvice, ale i na statku na Lounsku, kam se Malvern částečně přesouvá.

A má-li Malvern ještě nějaké vydavatelské sny? Od stolu dávám v plen — Henry Corbin: Duchovní tělo a nebeská země; Gurdžijevovy Belzebubovy hovory ke svému vnuku, díla Suhrawardího anebo kniha Charlese Duitse Jediná skutečně černá žena. Asi nebudou prodejné, ale jsou inspirativní. Třeba se jejich překladu a vydání někdo chopí…