14/12/2021 | portrét |

Autorka malých knížek o velkých věcech

V literární historii nebývá tak časté, aby hned první recenze na prvotinu do té doby neznámé autorské osobnosti vyslovila tak přiléhavý soud, jehož platnost bude možné i po pětapadesáti letech vztáhnout na celou její tvorbu. Letos 14. prosince si připomínáme páté výročí úmrtí Daisy Mrázkové, autorky knih pro děti.

Když Jan Vladislav uveřejnil v časopise Zlatý máj roku 1966 recenzi na první autorskou publikaci Daisy Mrázkové Neplač, muchomůrko, vydanou v předešlém roce ve Státním nakladatelství dětské knihy, nazval ji podle podtitulu Malá knížka o velkých věcech. Zdůraznil, že těmi velkými věcmi je svět, doléhající v celé své velikosti a kráse na smysly, city, rozum a fantazii dítěte, ovšem nikoliv svět v konvenční podobě, nýbrž svět transformovaný dětskou hrou, zkušeností a fantazií. Patrně tehdy netušil, jak lapidárně vystihl podstatu celého díla autorky.

Daisy Mrázková, foto: Jan Bartoš

Spolupráci s tehdy monopolním SNDK zahájila Mrázková ilustracemi k Irským pohádkám v roce 1959, které doprovodila robustními figurálními kresbami v černé a okrové barvě, jejichž pojetí bylo limitováno dobovými technickými možnostmi a nakladatelským rozpočtem. Další ilustrační příležitost získala v útlé knížce Malenka a štětec Vlasáček (1963) s textem Olgy Krejčové, kde se měly děti prostřednictvím pohádkového příběhu naučit malovat akvarely. Už zde dokázala Daisy Mrázková kouzlit s barvami a objevovat pro děti ten zázrak, kdy se z neforemné barevné skvrny stane studánka, z ní potůček a posléze se rozlije v úplné moře. Seznámení s Olgou Krejčovou, jež působila jako redaktorka v SNDK, přineslo Daisy Mrázkové důležité povzbuzení k vlastní autorské tvorbě.

Prvotina Neplač, muchomůrko, vydaná v dnes nepředstavitelném počtu 20 000 výtisků, se dočkala pochvalného přijetí literární i výtvarnou kritikou a rychle si našla cestu ke čtenářům. O její mimořádnosti nesvědčí jen brzká reedice z roku 1969 v obdobně velkorysém nákladu, ale paradoxně i ohlasy negativní, potvrzující svébytnost a nezařaditelnost originální autorky. Jako dodatek k nadšené výtvarné recenzi Andreje Pohribného otiskla redakce Zlatého máje v roce 1966 i reakci čtenáře, vedoucího prodejny knih, který Mrázkové vyčítá záměrnou nedokonalost a zkreslování reality v duchu napodobování dětského výtvarného projevu a dovolává se rovněž odmítavých názorů svých zákazníků. Daisy Mrázková připojila odpověď laskavou a zároveň neústupnou: „Nevěřím, že děti potřebují to, co nazýváte prostou kresbou, dokonale vypracovanou. Co potřebuje člověk? Co hledá všude, tedy i v knize? Dobrodružství, okouzlení, překvapení, vysvětlení, zážitek pro svého lačného ducha a pro své lačné smysly.“ 

Je příznačné, že v obhajobě svého ilustračního přístupu vystupuje v roli tvůrce, který se nepodřizuje žádnému diktátu, nepřisvojuje si žádnou autoritu, ale sám spolu s očekávaným čtenářem hledá: „Barvy a tvary mluví samy, když je malíř pustí ke slovu. Vyvažují se, korespondují. Vzniká nové dobrodružství, dobrodružství výtvarné. Řád, klidný a hluboký, hledám ve svých obrazech a obrázcích, tak jako ho úporně a nedočkavě hledám v sobě, a jako ho hledá každý. Okouzlení barvami, nesdělitelné slovy. Humor a dobrá pohoda. Řád, kouzlo a humor, to jsou věci, které považuji za důležité.“ 

Řád, kouzlo a humor jsou klíčovými stavebními kameny všech křehkých knížek Daisy Mrázkové. Nikoliv náhodně je často situovala do přírodního prostředí a rodinného mikroprostoru. Nejen Kateřině z knížky Neplač, muchomůrko, ale i dalším postavám proudí v žilách „zelená krev“. Dovedou uprostřed magicky proměnlivé přírody intuitivně vnímat její řád a je to možná právě proto, že se na ni dívají udivenýma očima se schopností antropomorfizace.

Završující tečkou za literárním dílem Daisy Mrázkové bylo vydání veršů, které se kdysi neuplatnily v prvotině. Sbírku Písně mravenčí chůvy vydalo v roce 2009 nakladatelství Baobab s autorčinými ilustracemi, jež pro tuto příležitost nově vytvořila. Mravenčí písně zpívá chůva všem dětem, těm lidským i těm z lesní živočišné a rostlinné říše. Již tato skromná „mravenčí“ perspektiva, zastoupená v celém díle Daisy Mrázkové, je potvrzením respektu ke všemu živému a výrazem neutuchající fascinace světem přírody. Zároveň nese silné, nadčasové a nezpochybnitelné etické poselství. Je dobře, že autorčiny knížky tu s námi zůstávají dál a díky skvěle edičně připraveným reedicím z nakladatelství Baobab mohou oslovovat, okouzlovat a bavit další čtenářské generace.

Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.