Bez nadšení knihovnic to určitě nejde

Jednu z letošních cen Knihovna roku, které uděluje ministerstvo kultury, obdržela obecní knihovna ve Statenicích za zásadní ovlivnění kulturního, společenského, ale i politického dění v obci a za přispění ke znovuobnovení společné činnosti venkovské komunity. Rozhovor s knihovnicemi Barborou Černohorskou a Zuzanou Brychtovou Horeckou.

Jakou roli hraje Knihovna J. M. Hovorky ve Statenicích? Tedy v obci, v níž žije přibližně 1 600 lidí?

V naší obci chybí občanská vybavenost. Nemáme tu školu ani státní školku, přestože v obci žije mnoho mladých rodin s dětmi. Knihovna tak přirozeně slouží jako prostor pro setkávání místních lidí. Máme otevřeno tři dny v týdnu, ale knihovna žije i mimo výpůjční hodiny. Sama o sobě funguje podobně jako komunitní centrum. Kromě tradičního půjčování knih se tu dá svačit, smát se nebo plakat, povídat si nejen o knihách, hrát hry, číst si, zacvičit si, zazpívat si, dát si kafe nebo čaj. Za pomoci dobrovolníků a dobrovolnic pořádáme během roku okolo padesáti akcí pro děti i dospělé, a to uvnitř knihovny i venku v terénu. Letos v létě jsme díky dobrému zázemí mohly uspořádat dva příměstské tábory pro děti. Věříme, že knihovna v našem pojetí funguje jako společenské, kulturní, vzdělávací a kreativní centrum obce.

Získaly jste ocenění mimo jiné za „znovuobnovení společné činnosti venkovské komunity“. Co to v praxi znamená?

Od začátku jsme věděly, že chceme do dění v knihovně zapojit místní komunitu. Nechtěly jsme samy dělat knihovnu pro ostatní, chtěly jsme ji dělat s nimi. Naším cílem je poskytnout zázemí a podporu dalším tvůrčím lidem v obci, kteří mají chuť uspořádat například nějakou akci pro veřejnost. Může to být pravidelný kroužek pro děti nebo jednorázová tvůrčí dílna pro dospělé. Nedávno se na nás obrátil místní pan zubař, který shodou okolností přednáší po světě, a přichystal zajímavou přednášku o péči o chrup nejen pro seniory. Některé akce vyžadují více rukou a nápadů nejen ve fázi příprav, ale i během realizace — třeba oslava svátku svatého Martina nebo různé bojovky pro děti v terénu. Máme radost, že se v obci najdou lidé, kteří se rádi nezištně zapojí. Kolem knihovny tak během pěti let vznikla komunita lidí, kterým záleží na tom, aby se v obci dobře žilo. Řada z nich se díky knihovně poznala a spřátelila.   

Do jaké míry závisí aktivita knihovny na elánu knihovnic?

V roce 2017 jsme začaly pracovat na proměně knihovny. Věděly jsme, že nás čeká mnoho práce, abychom ji dokázaly změnit v živoucí přívětivé místo s aktuálním knižním fondem a online katalogem, kam bude radost zajít. Měly jsme vizi a teď se po letech ukázalo, že i realistický plán. Na proměnu knihovny jsme do začátku získaly 120 000 korun od Nadace VIA a důvěru tehdejší paní starostky a místních lidí. Scházely jsme se i po večerech, když usnuly naše děti, a vymýšlely jsme, jak do života knihovny zapojit místní lidi, aby tam posléze rádi chodili a trávili tam volný čas. Vnímáme jako velkou výhodu, že jsme na to od začátku dvě. Můžeme se vzájemně podpořit, usměrnit, inspirovat a motivovat. Nápadů a sil na jejich realizaci je tak mnohem více. Jedna z nás je grafička, druhá knihovnice se zkušenostmi z fundraisingu. Doplňujeme se. Pokud se má z knihovny stát místo, kde to žije více než jen pár hodin týdně, když je zrovna otevřeno, bez nadšení knihovnic to určitě nejde.  

Promítá se život a dílo prozaika, literárního historika a knihkupce Josefa Miroslava Hovorky do současných kulturních akcí obce?

Statenická knihovna nese jeho jméno a na stěně visí jeho portrét, který nám daroval místní akademický malíř Petr Šmaha. Knihovna se v roce 2019 zapojila do projektu „Příběhy našich sousedů“ zaštítěného organizací Post Bellum. Děti tehdy vytvořily reportáž právě o zmíněném malíři, jehož život byl spjatý s osudem Josefa Mánesa. Dětem vyprávěl, jak si J. M. Hovorka vzal za ženu Josefínu Mánesovou, nemanželskou dceru Mánesa. V letech 2017 až 2019 probíhal v knihovně dětský klub „Hovorka“, kde se scházely místní děti a společně tvořily, četly nebo si hrály. Tento klub se později změnil v dětskou redakci místního zpravodaje, která si říká „Vočko Statenic“. Na J. M. Hovorku jsme nezapomněly ani při oslavě 101 let knihovny, kdy jsme mu věnovaly samostatný výstavní panel.

Kdysi jste získaly i cenu Středočeský Kramerius pro nejlepší neprofesionální knihovníky a knihovnice kraje. Mohly byste specifikovat podstatu tohoto ocenění?

Jedná se o každoroční soutěž o nejlepšího neprofesionálního knihovníka či knihovnici Středočeského kraje. Každý rok jsou vybíráni ti nejlepší z neprofesionálních knihoven z každého z pěti regionů přináležejících krajské nebo pověřené knihovně, tedy z Benešovska, Kladenska, Mladoboleslavska, Kutnohorska a Příbramska. V roce 2018 nás na tuto cenu nominovala Středočeská vědecká knihovna v Kladně, pod kterou naše knihovna spadá. Úzce s ní spolupracujeme, zajišťuje pro nás například meziknihovní výpůjční služby, obsluhuje výměnný fond, poskytuje nám zdarma online knihovnický systém KOHA a různá knihovnická školení. Byla to pro nás velká pocta. Ve Středočeském kraji funguje totiž více než 700 malých obecních knihoven.