22/07/2020 | téma | Jakub Pavlovský

Bojuju za pevnou cenu knih

Kam jinam se v letních měsících vydat než do Turnova. Nejenže tam sídlí nezávislé knihkupectví Kniha Českého ráje, ale taky je odtud už jen několik kroků do stejnojmenné chráněné krajinné oblasti skalních měst. Než jsem se vydal na procházku, zastavil jsem se v obchodě u Aleny Radoušové.

Bývalá pracovnice památkového střediska Alena Radoušová pracovala v turnovském knihkupectví už za minulého režimu, nejdříve jako prodavačka, pak jako zástupkyně a vedoucí. Ke knihám se dostala v podstatě náhodou. 

„Měli jsme senzační kantorku na češtinu a literaturu, která se nám ohromně a nestandardně věnovala. Byla to úžasná dáma, díky níž jsme všichni literaturu milovali. Dokonce jsem ji po letech, když už jsem měla své knihkupectví, kontaktovala a přijela se sem podívat,“ vypráví v přední části obchodu, kde se opíráme o běžný prodejní pult. Po jistém čase, kdy pracovala v památkovém středisku v Pardubicích, se kvůli chalupě přestěhovala do Turnova. A hledala nějakou práci v oblasti kultury.

 „V roce 1993 jsem otevřela prodejnu, v níž se právě nacházíme. Původně byl prostor knihkupectví o něco větší. Podnikala jsem však už od roku 1990, těšila jsem se, jaké to soukromé podnikání bude,“ zasměje se poněkud trpce. Samotný prodejní prostor, který se nachází v domě v ulici Hluboká, musel projít kompletní rekonstrukcí. „Nejlepší, co jsme v rámci úprav tehdy udělali — a co doporučuju všem, kteří podnikají ve starých domech —, bylo topení v podlaze. Tím se prostor zachránil a můžou tady být knihy, jinak by tekla voda po zdech.“

Ještě před několika lety měla v Turnově dvě další knihkupectví, ta však postupně zavřela a zůstala v tom původním, které si na začátku devadesátých let upravila podle svých představ. V roce 2010 se změnil majitel domu, od té chvíle se rovněž zvedl nájem a paní Radoušová odešla do předčasného důchodu, aby prodejnu dokázala udržet. 

Ve vedlejší místnosti měla kdysi i papírnictví, to ale musela zrušit a částečně přestěhovat do knihkupectví a místnost byla pronajata jinému nájemci. „Ve spojovací chodbě jsem od začátku zřídila galerii. Visely tady originály, každé dva měsíce jsem je obměňovala,“ hrdě vzpomíná. Díky praxi v památkovém středisku se pustila i do vydavatelské činnosti, při svém knihkupectví vydala několik regionálních publikací, přičemž kniha Rybníky Českého ráje se umístila na čtvrtém místě soutěže o nejkrásnější knihu roku.

Čtenářů je dost, i když…

„Knihkupectví šlo bezvadně tak do roku 1996. Do té doby byl po knihách hlad. Ale pak lidé začali jezdit do zahraničí, mít jiné zájmy a věnovat se materiálním statkům,“ posteskla si paní Alena. Nechce však být pesimistická, a tak hned dodává, že v Česku máme ohromnou knižní a knihařskou tradici, máme mnoho nakladatelství a stále ještě i knihkupectví a čtenářů je pořád dost. 

„Nezávislí knihkupci nám ale ubývají a je to hrozná škoda. Někde je nahradí řetězce, jinde bohužel zaniknou. Když všechny nahradí řetězce, kamkoliv přijdete, bude to vypadat stejně — stejné regály, stejné umístění knih. A v posledních letech se stává, že tam mají knihy, které chtějí mít, a ne ty, které by tam měli mít.“

V současné době se v prostoru Knihy Českého ráje nachází knihkupectví i papírnictví, přičemž papírenské zboží zabírá plochu přibližně jedné třetiny obchodu. „Od toho se odvíjí i náš obrat. Obávám se, že bych dnes bez papírnictví dvě prodavačky neuživila,“ nastiňuje skutečnost. 

Má to však i další výhodu, někdo si totiž přijde pro sešity nebo tužky a přitom ho zaujme některá z knižních novinek. Podobně to fungovalo taky s chodbovou galerií. Někteří zákazníci si díla prohlédli a nato zakoupili. „Každý knihkupec musí být trochu i ekonom,“ vysvětluje Alena Radoušová.

Stejné podmínky pro všechny

„Z původního tisíce knihkupectví je jich nyní v Česku zhruba tři sta, většinou bez perspektivy pokračovatele. Zakopaný pes je v tom, že nemáme — na rozdíl od jiných evropských států — uzákoněny pevně stanovené ceny knih. Knihy jako jediné zboží mohou být vyňaty z volné tvorby cen, protože se jedná o kulturní statek a duševní vlastnictví. Pevné ceny u nás fungovaly i po sametové revoluci, dokud se nezačaly objevovat slevové akce. Slevy na knihy samozřejmě být můžou, ale mělo by to být ošetřené jako například ve Francii nebo v Německu,“ přibližuje knihkupkyně.

Pevná cena znamená, že nakladatel u nově vydané knihy stanoví konkrétní částku, za kterou se bude prodávat koncovému zákazníkovi na všech prodejních místech včetně e-shopů. Podle vzoru Německa by tato ochranná lhůta byla rok a půl, ve Francii je dokonce dva roky s možností tolerance plus minus pět procent, v Německu je tolerance nulová, tedy skutečně „pevná cena“. Poté s ní lze hýbat a knihy různě zlevňovat či naopak zdražovat. Jako odstrašující příklad z Evropy může sloužit Velká Británie, kde pevná cena existovala do roku 2005. Následně, po jejím zrušení, během několika let skončila téměř třetina nezávislých knihkupců.

Běžný knihkupec nemůže konkurovat slevami některým e-shopům či knihkupectvím — 30procentní sleva, kterou nabízejí, znamená knihkupecký rabat. „Když byla knihkupectví zavřená, nakladatelé ve svých e-shopech okamžitě nasadili slevy až třicet procent. Co to ale udělá se zákazníkem? Řekne si: Proč bych vůbec chodil do knihkupectví, podívejte se, jak to tam mají předražené,“ říká na rovinu. Alena Radoušová měla štěstí, většina jejích zákazníků se po otevření vrátila.

Nejen ve Svazu českých knihkupců a nakladatelů (SČKN), kde Alena Radoušová působí v předsednictvu, občas naráží na protiargumenty. „Někteří říkají, že knihy budou po zavedení pevné ceny dražší. Opak je ale pravdou. Logicky vzato přece nebudete několik týdnů po vydání knihu zlevňovat, ta sleva je v ceně už zakomponována, o to je tedy vyšší, to musí každému dojít,“ objasňuje s jistým vzrušením v hlase.

Nejen v českých končinách totiž zákazníci velmi dobře reagují na slovo „sleva“. Na druhou stranu, čtenáři o své slevy nepřijdou úplně, po uplynutí roku a půl by je knihkupci mohli opět zlevňovat. „Vždy tedy budou k dispozici zlevněné tituly, pouze ne novinky, které se snižováním ceny akorát deklasují. A deklasují se tím pádem i autoři.“

V současné době mají už nachystaný návrh zákona o pevné ceně, který připravili společně s právníkem Svazu. Během července návrh doladí a následně jej předají na ministerstvo, aby se tím zabývali jejich právníci.

Současný stav

Dnes v Turnově kromě Knihy Českého ráje paní Radoušové najdete také ještě knihkupectví Michala Bartůňka. Toho však Alena Radoušová nepovažuje za konkurenta, ale za kolegu. „V Turnově bývali už za první republiky dva knihkupci. Slyšela jsem vyprávět, že si zde chtěl otevřít svůj obchod ještě pan Svárovský, ovšem dle tehdejších zákonů musel mít souhlas radních, ale ti mu řekli, že v Turnově už je konkurence dostatečná. Ať to zkusí v Železném Brodě, tam knihkupectví není. V té době ještě nepanovala taková džungle jako nyní,“ dodává pobaveně.

Svárovský poslechl a otevřel si v nedalekém městě knihkupectví, papírnictví a knihařství v jednom, které mu pak znárodnili komunisté a po sametové revoluci jej získal v restitučním nároku zpět. Knihkupectví tam najdete dodnes, za pultem teď stojí jeho vnuk.

Tím jsme stejně jako v předešlém dílu s Marií Olšanskou z Příbrami i tentokrát narazili na nepopiratelný problém nezávislých knihkupců: většina z nich je v důchodovém věku a nemá pokračovatele. Alena Radoušová nedávno připomněla dceři, že by časem měla převzít její obchod. Ta jí na to řekla: „Ale mami, do čeho mě to chceš uvrtat?“ Přesto se myšlenky na předání živnosti své dceři nevzdává. 

Naštěstí to není aktuální. Paní Radoušová se už pátým rokem snaží o prosazení pevné ceny a to zřejmě ještě nějaký čas zabere. Současný ministr kultury malým podnikatelům fandí, proto to vypadá nadějně. A když se tak stane, myslí si, že potenciální mladí knihkupci svůj postoj přehodnotí.