Bydlíme s Heideggerem

Přední český fenomenolog Ivan Blecha představuje svou poslední knihu s velkolepým názvem Bytí a svět a důležitým podtitulem Heidegger v kontextu, v níž ojedinělým způsobem pracuje s výkladem Heideggerových úvah o architektuře, bydlení a soužití lidí ve společnosti.

To, že je tento zasloužilý autor na poli fenomenologie (Prostory zjevnosti [Archa, 2018], Proměny fenomenologie [Triton, 2007], Fenomenologie a kultura slepé skvrny [Triton, 2002]) sám pozoruhodnou osobností současné české filozofie, je mezi odbornými čtenáři již dlouho známou skutečností. Nicméně s každým titulem mají jeho texty potenciál stát se i přes vysokou míru odbornosti, ale s podmínkou akceptace ne vždy vstřícného fenomenologického slovníku, kupodivu poutavou četbou i pro nefilozofy.

Blecha skládá mozaikový obraz Heideggerova myšlení ze zdánlivě okrajových střípků — z diskuse nad výkladem Hérakleitova zlomku B 26, přednášky „Bauen, Wohnen, Denken“ pro architekty stojící před úkolem postavit znovu válkou zničené Německo a z interpretací Sofoklovy Antigony. Žádný k zalknutí suchopárný výklad Bytí a času, žádná obsedantní analýza životopisných detailů o dětství v messkirchském kraji. Přesto je snaha o porozumění Heideggerova filozofického tázání lemována i pokusem o pochopení (nikoli omluvení) jeho neslavného přitakání politice národního socialismu před vypuknutím druhé světové války, čímž autor spojuje odborná témata na straně jedné s historickým zkoumáním na straně druhé (tato otázka je v současnosti znovuvzkříšená vydáním Heideggerových takzvaných Černých sešitů). Ani tím se však kniha nevyčerpává — Blecha pracuje s Heideggerovým odkazem kriticky a konfrontuje jej s dalšími fenomenologickými teoriemi (jakými jsou příspěvky Jana Patočky, Hannah Arendtové nebo Emmanuela Lévinase), které dokázaly narovnat pokřivená místa úvah „básnicky bydlícího“ filozofa. Výsledná mozaika se tím stává hluboce plastickým obrazem.

Jak podtitul knihy napovídá, Heidegger se vyjevuje v kontextu netradičních výkladových rovin, v kontextu nového historického porozumění, a především v kontextu samotném. Znamená-li totiž kontext de facto rámec, vztah, společnost, je to právě onen odcizeně asociální charakter Heideggerovy filozofie, na nějž Blecha upozorňuje a který je klíčový pro kritické čtení tohoto velkého a problematického filozofa, v jehož pojetí se svět stal světem bez lidské sounáležitosti, bez spoluprožívaného kontextu. Neměl by si tedy titul knihy vyměnit své místo s podtitulem? Nenechá-li se čtenář zastrašit občasnou velkohubostí filozofických názvů, může se setkat s textem živým, poučeným i poučným. Heidegger v kontextu neboli Bytí a svět není i přes dedikaci jen mrtvou duší grantového projektu, jejíž výtisky zůstanou uzavřené v temnotě skříní na chodbách filozofických fakult. Tento společný osud mnoha soudobých odborných prací, které vznikají jen pro sebe samé, a prohlubují tak dráždivou smysluprázdnost věd, často především těch humanitních, je bolestnou tváří průmyslového charakteru dnešní vědy. A i proto je Blechova kniha osvěžujícím douškem vody v bahnitě líných veletocích nové filozofické literatury.


Ivan Blecha: Bytí a svět. Heidegger v kontextu, Archa, Zlín 2019