17/07/2016 | portrét |

Čím víc píšu, tím míň čtu

Návštěvníci Měsíce autorského čtení dnes budou mít v Brně šanci slyšet herce, dramatika, spisovatele a scenáristu Arnošta Goldflama.

Co budete dnes číst?

Teď o tom přemýšlím, bude to některá z mých novějších povídek  nejspíš!

Ocitáte se i na druhé straně čtení – jako posluchač? Je třeba nějaký autor, na jehož autorské čtení nedáte dopustit?

Chodím na tyto akce nepříliš často, nejvíce když je nějaký festival a já tam taky účinkuju. Takže si jdu kolegy i nadkolegy občas poslechnout. Často se mi to i líbí, například Kumpfmüller, Setzwein, Hájíček a další. Dokonce se i občas poučím!

Jeden z nejživějších trendů v literatuře jsou v současnosti audioknihy, lidé poslouchají jak spotřební detektivky, tak umělecky ambiciózní počiny. Čím si popularitu audioknih vysvětlujete?

Sám jsem toho dost „načetl“ a myslím, že je to v pořádku. Pořád lepší než nečíst a neposlouchat vůbec. Moje děti často poslouchají, i věci náročnější, které by třeba těžko četly. Člověk poslouchá a nestojí to ani moc velkou námahu. A proč vlastně ne? Jen aby to někdo četl pěkně, po významu, aby  moc „netvořil“!

Arnošt Goldflam, foto: Wikimedia Commons

Arnošt Goldflam, foto: Wikimedia Commons

Měsíc autorského čtení (MAČ) se už tradičně koná v několika zemích střední Evropy. Zatímco z pohledu kultury může být Evropa spojená a zažívá zlaté časy, v širším kontextu se daří spíš pověstné „blbé náladě“. Kde vidíte zdroj zhoršující se společenské atmosféry?

Já myslím, že to je spíše záležitost politická. Ono je dobře udržovat lidi v napětí a trochu i ve strachu, pak jsou lépe ovladatelní. A navíc, ona ta obecná situace je někdy dost nečitelná, vykládá se všelijak a cesta z toho všeho ven je nejasná a komplikovaná. I ten důraz na ty národní akcenty jako spásné momenty, to mi taky připadá ošidné a scestné. Ale já sám taky těžko někomu poradím.

Spatřujete někde – nebo v někom – naději na zlepšení?

Nevím, nejspíš v trvalém a rovnoprávném dialogu bez nadřazenosti, bez zbrklých soudů a bez patentů na pravdu. Rychle, honem nejde kupředu nic. Nikdo není nejchytřejší, ale mnozí jsou — bohužel — dost blbí a zbrklí. Já teda taky, přiznávám se bez mučení.

Čestným hostem MAČ je letos Španělsko. Jaký je váš vztah ke španělské literatuře?

Současnou tolik neznám, snad občas něco z té jihoamerické, kde je tolik fantazie, bizarnosti a všeho, co mám rád. Ale miloval jsem samozřejmě Cervantese, Příběhy chrabrého rytíře Amadise Waleského, pikareskní romány, španělské filmy, Sauru, Almodóvara a další. Ale ne, že by tam patrně nebylo dost výborných autorů a knih, já jen od té doby, co sám víc píšu, tak míň čtu, aby mě to nezavádělo, nestrhávalo mimo můj proud fantazírování.