Pod přísným soudem romantika

Josef Kroutvor: Lesní glosy
Archa, Zlín 2021

Lesní glosy Josefa Kroutvora představují pro středoevropskou literaturu obvyklý žánr „poetického průvodce“. Jizerské hory mají svého Miloslava Nevrlého, Kersko Bohumila Hrabala a Josef Kroutvor nachází svůj básnivý prostor na Šumavě, ale především v Novohradských horách a ve Vitorazsku. Lesní glosy je možné považovat za volné pokračování Lesních esejů, které se také dotýkají česko-rakouského pomezí, více se ovšem věnují Šumavě.

Oba texty spojuje mimo jiné romantická postava poutníka. Tím je nejen autor jednotlivých textů, ale i mnohé postavy historií poznamenaného koutu země. Josef Kroutvor si všímá dějin krajiny, tak jak se vepisují do její tvářnosti. Zatímco před druhou světovou válkou byly Novohradské hory poněkud svéráznou, přesto docela běžnou venkovskou krajinou, po vyhnání německého obyvatelstva se proměnily v zakázané území pohraničního pásma.

I to už je ale minulostí a kupříkladu pozorovatelna pohraniční stráže na Kraví hoře se proměňuje v rozhlednu. Autor v krajině nachází pozůstatky bývalého osídlení, drobné památky — milníky, kaple, boží muka —, ale i zaniklé vesnice a glosuje jejich historii i současný stav. Nejvýraznějším mementem asi zůstává ruina kostela v Pohoří na Šumavě, zaniklé obci, která se dnes pomalu probouzí k životu.

S romantismem, koneckonců tematizovaným například v drobné odbočce vedoucí až na horu Kleť, souvisí nejen ona věčná postava poutníka, ale i určitý typ idealizace a subjektivismu. Josef Kroutvor rozhodně není nestranným pozorovatelem. Minulost, kdy krajinu obývali německy mluvící lidé, lze v autorově pojetí chápat jako jakýsi ztracený ráj. Jeho ozvuky lze najít spíše na rakouské straně, onu uměřenou, vlídnou kulturní krajinu políček, remízků a lesů.

Autor se v textu neubránil jistému trochu mentorskému staromilství. Novodobého turistu, jakkoli může být hnán do lesů podobnou vášní jako jeho romantičtí předchůdci, poněkud diskvalifikuje už jen vlastnictví moderního vybavení, první cyklovýlety autor podniká na starém, nikoli horském kole, a z této poznámky můžeme vyčíst jakési „teď už to není ono“.

Ačkoli se velká část glos nese v celkem elegickém tónu, nechybí naděje. Josef Kroutvor si všímá navracejícího se života na českou stranu bývalého buquoyského panství, ale především postupného probouzení vztahů mezi sousedy, kteří byli od sebe odděleni železnou oponou. I když soubor textů vrcholí novým uzavřením hranic, tentokrát v důsledku pandemie, nelze necítit opatrnou víru v budoucnost Novohradských hor.

Jazykově suverénní Lesní glosy si navzdory někdy příliš jednostrannému pohledu zaslouží, aby se staly živým textem, který si současní poutníci budou nosit s sebou na cesty nejen do Novohradských hor. Kniha se koneckonců vejde do kapsy. Tam patří možná víc než do knihovny.