Z nedomrlců lázeňskými šviháky
Nikde jsem se nezkazil tolik jako na lázeňských léčebných pobytech. Celé to začalo křivou páteří, rodinným dědictvím v podobě šroubovitých skolióz a lordóz. Ortoped Bláha se s osaháváním mého třináctiletého těla příliš nezdržoval a vyslal mě do jakéhosi sochařského ateliéru (chcete-li, do ortoticko-protetického centra), kde mě oplácali namočenou sádrou a podle odlitku mi vytvořili korzet na míru.
Stal jsem se tehdy na několik let želvou. Krunýř se mi zařezával do kůže, jež na více místech fialověla, a tlačil mě na přidušené plíce. Tentam byl požitek ze spánku. A když jsem z krunýře vylezl, musel jsem cvičit. Ale ani to k přerodu v mrštného úhoře nestačilo, a tak mi Bláha předepsal dvouměsíční pobyt v dětském oddělení Lázní Bělohrad.
Jsi Čech, Čech, Čech, narovnat se snaž!
Na uvítanou mě tam kluci z učňáků chytli v noci za ruce a nohy a vtírali pastu s paštikou do mých dlouhých vlasů. Z kazeťáku hrál do zblbnutí Orlík. Ani krunýř vás neubrání před dravci. Když jsem byl přijat, směl jsem se účastnit křtu jiných nováčků nebo jsem hlídal u dveří při odpoledním klidu, aby někomu do milování za prádelníkem nevpadnula sestra. Při vycházce jsem si poprvé frajersky potáhnul z cigarety (což se pak se mnou táhlo deset dlouhých let). Ale nejradši jsem si vystál frontu na jeden ze dvou kompjútrů, kde jsem se mohl stát na omezený počet životů Aladinem, princem z Persie, vládcem kolonizací, homo neandrtálcem, bombermanem, pampuchem, vlakovým strojvedoucím či Mariem v montérkách dupajícím po nebohých želvách…
Idem si bez rešpektu pre svoj ciel
Som ten čo buduje svoj cigánsky sen.
Další roky jsem stoupal v hierarchii směrem nahoru. Samozřejmě tu byla i nějaká ta rehabilitace: chodilo se na procedury, na vířivky a perličkové koupele v tom lepším případě, v tom horším na vás vyšla bolavá masáž nebo skotský střik. Cvičili jsme zvlášť i společně, polonazí v zrcadlové síni pod vyobrazením dvou nahých ideálních těl jak z učebnice anatomie, kde u každé části těla visela vysvětlivka, kdybyste náhodou váhali nad rozdílem paže od stehna. Nedivím se, že pár samečků neovládalo svou erekci. Dokonce jsme cvičili i v bazénu, nebo jsme se v pauzách topili.
Před večeří jsme my, patnáct plus, měli povolenou vycházku, a tak jsme spěchali do zámeckého „véčka“ na houbu, jinde nám nenalili, a z jukeboxu jsme si do fotbálku pouštěli Rytmuse nebo naschvál třeba „Když jde malý bobr spát“, abychom namíchli štamgasty. Ale někdy měla službu Mengelka, která by nám mohla dát dejchnout, a to jsme si smotli brčko někde na hřišti, protože o existenci trávy neměla šajnu. Byla to pro ni zelenina stejně jako pórek a králičí oči jsme měli beztak ještě z bazénu.
Jednou za čas pozvaly sestry provinčního DJe, který pro nás uspořádal takzvanou piškotéku (tančení bez návykových látek). Matně si vybavím i karneval, ale k dispozici byly jen tělové barvy, většina šla za opačné pohlaví, ti kreativnější se ovázali toaleťákem na Tutanchamona. Vtipálek s největším hrbem dostal při zábavě záchvat, všichni jsme si mysleli, že se jen předvádí. Zrovna začínalo hrát: „I like to move it, move it.“
Naposledy jsem jel do lázní v osmnácti, později to pojišťovna neproplácela. A to už jsem byl král. Padl jsem si do oka s frajerem, který měl s sebou příruční chemickou laboratoř, a moje fyzioterapeutka, jen o pár let starší, mi nabídla tantra masáže. Kecám. Měl jsem nově leda terapii na koních. A v pátek večer jsem docházel na programy pro skutečné lázeňské hosty, což byly buď tančírny do houslového kvarteta, nebo přijel někdo z televize. A byl jsem zas najednou ten nejmladší, vrstevník jejich vnoučat, jako bych tam vůbec nepatřil — kdyby mě pod košilí nesvíraly plástve korzetu.
To lázeňští šviháci jsou,
vrchní sestra s družinou jim velí.
Když necvičí, tak tancujou,
aby hned na vozík nemuseli.
To lázeňští šviháci jsou,
dokud je návraty nerozdělí.
Anetě už taky bylo osmnáct. Z programů jsme chodili přes osvětlenou bažantnici, kde jsme se štípali do paží a stehen. Ale než se z toho stalo něco víc, zmizela do Liberce. Jel jsem ji tam jednou navštívit. Zašli jsme k Ještědu a pak se motali bezcílně v kopcovitých ulicích. Když jsme se zastavili v baru na kulečník, přizvala dalšího kamaráda, jen se mnou se očividně nudila. Dokonce mu nabídla i přespání. A tak jsme zalehli všichni tři na její postel, on vysportovaný jen v boxerkách, já zachumlaný na samém okraji s úmyslem co nejrychleji usnout a jsem si skoro jistý, že spolu v noci něco měli.
Aspoň ten krunýř jsem už nosit nemusel.