Mlha není mist, ale drisk

S autorskou zpěvačkou z anglického Dorsetu PJ Harvey jsme stejně staří. Takže je mi jasné, že nové album I Inside the Old Year Dying nebude mladými posluchači popu asi ani zaregistrováno, i když je pořád každá její deska neopominutelnou událostí jak pro mě, tak pro všechny ty, kteří s velkým předstihem vykoupili oba její pražské koncerty v Lucerně. Když jsem si vloni prohlížel v Británii její knihu, román ve verších nazvaný Orlam, viděl jsem, že je psaný vlastně bilingvně: Polly Jean se vrátila do rodného kraje a napojila se na běh času v dlouhodobém horizontu. Sáhla po staré lokální mytologii Dorsetu, rituálech a zvycích v životech dívek: průvodcem skrze koloběh roku je devítiletá Ira-Abel Rawles, pro kterou je čas vyprávění přechodovým rokem z dětství… tam dál. Je tu „údolí plné čarodějnic“, „nejhorší hlídači dětí na světě“, přízrační vojáci z občanské války a mnoho duchů vládnoucích lesům a polím. Spolu s tím vytáhla PJ Harvey archaický jazyk: ten prosákl i do alba, které zpěvačka postavila na několika textech z knihy Orlam. Mech není moss, ale mossy, místo výrazu melancholy zpívá PJ Harvey twanketen, mlha není mist, ale drisk. Množství poznámek pod čarou osvětluje kupu folklorních motivů.

Na svých raných albech PJ zkoumala hlavně svoje nitro, pocity, někdy aspekty vztahů. Přineslo jí to světový věhlas. Jak šel čas, Polly Jean odložila tuto polohu a potřebovala se napojit na veřejné věci, to bylo na albech Let England Shake a pak na The Hope Six Demolition Project. To už byly reflexe z válečných a sociálních reportáží — Kosovo, Afghánistán, chudinská čtvrť Washingtonu, které všechny osobně procestovala. Teď se uchýlila do míst, odkud pochází. Jako by zkoumala, zda je ještě pořád přítomná a k použití síla, která se tu nashromáždila ze zkušenosti předků a má rozměr mírné mystiky. Možná bych měl podobným způsobem zkoumat místa, odkud pocházím já, jestli tam ještě rezonuje portál k nadčasovým silám: jižní Čechy, Prahu 6, klášterní zahradu nad svatou Markétou, Jelení příkop. Album se jmenuje Já a moje smrt uvnitř starého roku a obsahuje i píseň „Já a moje smrt uvnitř staré sebe sama“. PJ Harvey je zase naléhavá a zase intimní, a zase jinak než dřív. Teoretikové by jistě uměli pojmenovat typ feminismu vyjádřený heslem „jsme vnučky čarodějnic, které jste nestihli upálit“. Tento směr provozuje PJ na letošní výtečné desce v praxi.