Co je po jméně

„Kdyby růži zvali syrečkem, voněla by stejně?“ V práci nám nedávno všem přišel nezvykle osobní mail od účetního. Do té doby jsme ho znali jako Láďu Chudáčika, to už ale neplatí: změnil si jméno na Láďu Šťastného.

Jako Chudáčik byl odmalička terčem posměšků, komolili ho na Chudáčka, někdy i Churáčka, zkrátka energie příjmení zděděného po předešlých Chudáčicích, po generacích zoufalých a zkormoucených Chudáčiků, mu nebyla vůbec příjemná.

Autoservis

K návštěvě matriky se odhodlal až před padesátkou. Hecoval se, že je už přece „velkej kluk“, nebo spíš „stárnoucí pardál“, a pokud s tím něco neudělá teď, zůstane Chudáčikem navždycky. Byl připraven své jméno zahodit jak malomocný řehtačku před zrakem spasitele. A přece když zavítal do rodného města a ocitl se tváří v tvář matrikářce — „Co byste rád, pane Chudáčiku?“ —, rozklepala se mu kolena, zalapal po dechu a své přání ze sebe soukal nejistě, jako by se omlouval, že ji s něčím tak malicherným otravuje.

foto: Ondřej Konrád

foto: Ondřej Konrád

Matrikářka se spiklenecky ušklíbla: „A změnit identitu z muže na ženu byste nechtěl?“ Protože to prý taky pro někoho dělala. Náš účetní ji s díky odmítl, že v tomhle směru to má v pořádku. A za pár chvil se mu nejenže hluboce ulevilo, ale jak došla řeč na čísla, dokonce usmlouval snížení poplatku z tisícovky na pouhou stokorunu, která se vztahuje na změnu směšných či hanlivých jmen. A když už jako budoucí pan Šťastný vycházel s širokým úsměvem z matriky, byl to úplně jiný člověk.

„Jak se jmenuješ?“ ptal se kyklóp zajatého Odyssea. „Jsem Nikdo.“

Když jsem o panu Šťastném pobaveně vyprávěl nad kafem kamarádu Richardovi, jenom si povzdechl: „Ja mám tri mená. Jedno, ktoré nechcem, druhé, ktoré chcem, a tretie kompromisné v dokladoch.“ 

„Počkej, ty nejsi v dokladech jako Richard L. Kramár?“

„Nie, pretože aby som mohol mať mužské meno, s ktorým som už roky stotožnený, musel by som štátu odovzdať svoju maternicu.“

Maternica znamená dělohu. Chce-li si Slovák nebo Čech změnit jedno jediné písmenko v kolonce „rod“, nezáleží na tom, jak se pojímá on sám, jak ho diagnostikují odborníci, ba ani zda má za sebou sebeúspěšnější hormonální léčbu. V duchu hesla „degenerates should not have babies“ musí být sterilizován, aby se nemohl rozmnožovat. Co na tom, že Evropská unie nahlíží daný zákrok jako násilné porušení lidských práv. U nás jsi buď žena, nebo muž, a pokud jsi byl jako novorozeně obdařený špatným písmenkem, budeme tě za to ještě jednou společensky traumatizovat, protože ti nerozumíme.

„A jak to teda máš?“

„Najskôr som si bol na matrike škrtnúť v mene Lucia Kramárová to -ová. To je najjednoduchšie, ide to bez udania dôvodu a bezplatne. Mužské meno si síce dať nemôžem, ale keď sa na okresnom úrade preukážem potvrdením o zahájení liečby k zmene pohlavia, môžem si aspoň zmeniť meno na rodovo neutrálne. Tak som hľadal nejaké, čo najpodobnejšie tomu svojmu, a vyšiel mi z toho Richie Lux. Slovenská vláda ma donútila dať si meno zahraničného striptéra z doby milénia.“

Samozřejmě, že celý ten proces byl otravný. Úřednice v béžovém s rodově neutrální trvalou neskrývala nad Richardovou žádostí rozpaky. Dlouze kamsi telefonovala, pročítala si všechna jeho lejstra, zkoušela na něj, že „to nepôjde“, ale byl neústupný. Tak ho aspoň zkásla o sto euro za kolek s tím, že se vám ozveme neskôr. Nejvíc mu utkvěla věta na rozloučenou: „No, je to váš život, nám je to jedno.“ Teprve na matrice, když tam šel podruhé už s odklepnutou změnou z Lucie na Richieho Luxe, byla paní mnohem vstřícnější a popřála mu s novým jménem hodně štěstí.

Ne že by mu vadilo být světélkem. Šlo převážně o ten rod. Když máte všude uvedený ženský rod a jméno Lucia, nikdo vám neřekne jinak než „paní“ nebo „slečna“. A to ho drtilo. Cesta do rodové nejistoty byla pro něj krizový management.

Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. 

„Richarde, chtěl bys mít děti?“

„Teraz by to síce išlo aj biologicky, ale z tej body-horror predstavy sa mi robí zle. Nemôžem nosiť ani náušnice, tak mi prekážajú zásahy do tela.“

„Co adopce?“

„To by som chcel, ale je to komplikované. Mohol by som sa legálne vziať so svojim partnerom, pretože v dokladoch som stále ešte žena. Ale dieťa by nám asi nedali, napríklad aj kvôli nízkym príjmom.“

„A kdybys mohl, jak bys je pojmenoval?“

Autor je spisovatel a performer.