Není divu. Většina knihovníků musí vyžít s nástupním platem v rozmezí 13 800—17 600 Kč hrubého. Přitom knihovny nejsou žádné pasivní půjčovny knih ze zaprášených regálů. Celosvětově procházejí transformací v informační a kulturní centra, která odpovídají potřebám současné doby i se všemi technologickými nároky. Samozřejmostí je rovný přístup k informacím a jejich co nejsnadnější dostupnost pro uživatele. Knihovníci tak nebojují jen za sebe, ale i za to, aby exkluzivní síť 6 000 knihoven, která se na území České republiky nachází, mohla náležitě plnit svoji funkci.

Začátky iniciativy nebyly příliš snadné. V aktivně vyvolávané diskusi o výši finančního ohodnocení knihovníků zaznívaly opakovaně reakce, které nároky knihovníků zpochybňovaly. Po necelém roce už je to jinak. Za mobilizačním prohlášením Za knihovny! stojí 1666 odhodlaných knihovníků (i neknihovníků), kteří se veřejně přidali k nespokojené vlně. Pochybnosti šly stranou a následující protiargumenty, které se dají shrnout do pěti příkladů, se postupně daří vyvracet. Je zajímavé, že většina z těchto kritických postojů je uplatnitelná i na jiné profese. Vypovídá to tedy více než o přístupu ke knihovnám o tom, jak v dnešní společnosti vnímáme otázku práce.

Odpočinek při práci

To, že nás lidé vidí po příchodu do knihovny zrovna sedět za pultem, jako argument pro údajnou odpočinkovost knihovnické práce skutečně neobstojí. Co vidíte, je jen špička ledovce, práce v knihovně zahrnuje mnoho činností, bez kterých by knihovna jako celek nikdy nemohla fungovat.

Například v Knihovně Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy se za pultem střídá většina zaměstnanců, a to po hodině či dvou. Je jedno, zda jsou to akvizitérky, katalogizátorky, specialistky na odborné rešerše či elektronické zdroje. Za pultem pravidelně pracují mimo jiné proto, aby získaly zpětnou vazbu ke své práci. Díky těmto službám vědí, co studenti a studentky nejčastěji potřebují.

Nicméně ani v knihovnách, kde někteří lidé pracují výhradně za pultem, se nelze bavit o jednoduché práci. Je nutné být celodenně v přímém kontaktu s lidmi, vycházet vstříc jejich informačním potřebám a volit správnou míru v komunikaci, prokazovat zdatnost v praktické psychologii a sebeovládání, ale především expertizu v informačních zdrojích.

Špatné promo

Často lze také slyšet, že za nízké ohodnocení si knihovníci mohou sami, protože neumějí dostatečně propagovat svoji práci.

Přijmeme-li tezi, že za práci se platí, mělo by stačit, že knihovníci odvedou svou knihovnickou práci a za ni následně dostanou odměnu. Pokud by se byli bývali chtěli stát marketingovými specialisty, jistě by tak učinili.

Podmiňovat vyšší plat tím, že knihovníci nejdříve musí rozvíjet marketingovou prezentaci své profese, zakrývá, že situace je ve skutečnosti postavena opačně. Je to jen falešný diktát trhu, kde úspěšný je zejména ten nejhlasitější.

Knihovny mají potenciál vytvářet soudržnou společnost, protože zajišťují rovný přístup k informacím. Zvyšují informační i čtenářskou gramotnost lidí, kteří by si to v komerčním prostředí nemohli dovolit. Mají proto být maximálně podporovány jen za to, že vůbec jsou. Nemají usilovat o přežití. O jejich přežití mají usilovat z vlastní vůle zřizovatelé a obávat se, co nastane, pokud knihovny zaniknou, případně omezí své služby.

Knihovnictví jako srdeční záležitost

V knihovnách prý pracují jen skuteční nadšenci, pro které jsou peníze už jen jako bonus. Přítomnost nadšenců v knihovnických řadách byla mnohokrát dokázána. V médiích jste možná četli například o knihovnici Anně Větrovcové z Mříčné u Jilemnice, která při velkém množství sněhu nasadí běžky a vozí lidem knihy až domů. Těžko však říct, odkud se vzalo přesvědčení, že výše platu se vylučuje s prací z lásky. Adekvátní odměna za práci není žádný bonus, ale správná věc. To, že knihovníci svou práci milují, na tom nemůže nic změnit. Nebo už se vám někdy podařilo zaplatit nájem nebo školní pomůcky pro děti endorfiny místo penězi?

Bez kvalifikace nejsou koláče 

Koncepce rozvoje knihoven v České republice na období 2017–2020 obsahuje osm priorit a žádná z nich se netýká odměňování knihovníků. Je sice možné najít v ní jednu kapitolu, která v úvodu pojmenovává problém nízkého finančního ohodnocení knihovníků, mnohem obsáhleji se však následně věnuje jejich vzdělávání. Konkrétní cíle, kterých chce dosáhnout v oblasti odměňování, nepopisuje žádné.

Skoro to působí tak, že knihovníci budou mít vyšší platy, když budou mít ještě vyšší kvalifikaci než dosud. Ano, budou, ale u jiných zaměstnavatelů. V knihovnách nikoli. Při pohledu do praxe je zřejmé, že kdo má vysokoškolské vzdělání v oboru informačních studií a knihovnictví, ovládá cizí jazyky a osobní situace mu to umožňuje, odchází z knihoven tam, kde jeho práci umí ohodnotit několikanásobně lépe. Je to smutné, ale signál z praxe je jasný: vzdělávání knihovníků je v dnešní době paradoxně spíše překážkou.

Proč do knihovny, když máme internet? 

„Když stávkují zdravotní sestry, lidé si toho všimnou, protože mají obavu, že nedostanou potřebnou zdravotní péči. Ale všimne si někdo, že stávkují knihovny?“ slýchali jsme. Přitom spravujeme miliony knih, časopisů a digitálních zdrojů. Podle výpočtů Městské knihovny v Praze ušetří jedna návštěva knihovny čtenáři více než 742 Kč za služby, které by si jinak musel zajistit jinde, například nakupovat knihy ze svého. Průměrná cena za beletrii je 230 Kč, ceny odborných publikací se často pohybují v tisících. V loňském roce bylo provedeno 52 milionů výpůjček. Takového množství si nelze nevšimnout.

To, že člověk nenavštívil knihovnu fyzicky, navíc neznamená, že nevyužil jejích služeb. Zajištění provozu vzdálených přístupů k volně dostupným i velmi drahým komerčním zdrojům stojí knihovníky velké úsilí.

Zároveň míra aktuální naléhavosti, pokud některá z profesních skupin začne stávkovat, nemá nic společného s jejím společenským přínosem. Představme si například stávku učitelů a dlouhodobě nefunkční školy. Odhlédneme-li od toho, že rodiče budou muset nejdříve řešit, kde budou jejich děti přes den, dlouhodobý výpadek plošného vzdělávání bychom všichni intenzivně pocítili za několik let. Výpadky v plošném vzdělávání, ať už je poskytováno školami či knihovnami, nakonec způsobují strukturální problémy. A ty už se napravují jen těžko.