Každá z autorek má již se psaním zkušenost: Irena Eliášová po prvotině Naše osada (Liberec 2008) vydala v internetovém nakladatelství Kher novelu Listopad (2013), prohlašovanou za první romskou „červenou knihovnu“. Eva Danišová patří k předním domácím překladatelům z a do romštiny a stejně jako další dvě autorky Iveta Kokyová a Jana Hejkrlíková prezentuje své prózy (včetně části těch, jež jsou zařazeny do tohoto sborníku) v internetové čítárně Kheru a na autorských čteních. Všechny čtyři sledují témata, jež bychom mohli označit za „ženská“: partnerské a rodinné vztahy, obměny generací, postavení romské ženy v komunitě a mimo ni. Kokyová i Hejkrlíková se vracejí také k dětství. „Má inkoustová léta“ Hejkrlíkové podávají intenzivní vhled do romské komunity vylíčené v syrových barvách. Na pozadí se mihne moment sovětské okupace v srpnu 1968, v romské tvorbě zatím ojediněle; naopak povědomě vyznívá závěr prózy, v němž dětská vypravěčka pochopí díky učiteli své romské kořeny, a také „buditelská“ pobídka ke vzdělávání, ale i k udržení romské tradice. Povídka „Rodina je jen jedna“ Ivety Kokyové zaujme úvodním vypravěčským vstupem, upomínajícím na „vyprávění o vyprávění“ romské autorky starší generace Ilony Ferkové. Tomu poté dominuje babička jako silná postava nesoucí rodovou paměť i tragikomická figurka se „zpívající kárkou“ naloženou odpadky. Téma romské rodiny, již tradice nese i drtí, zpracovává také Irena Eliášová v titulní próze sbírky. Nejdále je tomuto ukotvení Eva Danišová, která svým textem „Mít někoho svého“ vytváří v souřadnicích romského psaní zcela nový typ hrdinky — rozvedenou sociální pracovnici, jejíž jediné spojení s Romy představuje mladičká klientka Aranka. Bez „alibi“ etnické tvorby vykračuje próza Danišové nejvýrazněji směrem k mainstreamu. Jako součást tohoto souboru však povídka rozšiřuje záběr romského psaní, což rozhodně není bez významu.

romky

Pro tenkou čtenářskou vrstvu romských recipientů jde ve všech čtyřech případech o oblíbené a respektované autorky (jak lze alespoň usuzovat z návštěvnosti jejich veřejných čtení či z ohlasu internetových prezentací jejich textů). Většinovému čtenářstvu sborník nabízí zase další úhel pohledu zevnitř romské komunity: po nostalgickém ohlížení Andreje Gini (Paťiv. Ještě víme, co je úcta, 2014), mytických fantaziích Gejzy Demetera (Ráj na zemi, 2011), drsných humorkách Gejzy Horvátha (Trispras, 2006) nebo černých hororech Eriky Olahové (například Matné zrcadlo, 2008) přináší tento výběr přímočaře realistickou prózu, která posouvá zažitý pohled na romskou tvorbu jako na naivní vyprávění o „onom čase“.

Atraktivitu sborníku zvyšuje pečlivá ediční příprava. Text Ireny Eliášové je zařazen v původním romském znění i ve svižném překladu Karolíny Ryvolové, ve dvojím, českém i romském originálu představuje svůj text Iveta Kokyová. V obou případech (druhé dvě povídky vznikly v češtině) editoři upustili od vydavatelské tradice zrcadlových edic, částečně ke škodě díla, nikoli však ke škodě zásadní. Autenticita, již sborník výsledně evokuje, zastíní i nedokonalost či nedostatečnou spisovatelskou obratnost, jež snad lze u jednotlivých textů místy pozorovat.


Irena Eliášová — Jana Hejkrlíková — Iveta Kokyová — Eva Danišová: Slunce zapadá už ráno. Sborník současné ženské romské prózy, edičně připravili Lukáš Houdek a Karolína Ryvolová, Knihovna Václava Havla, Praha 2014