06/12/2021 | komentář |

Do Brna na rezidenční pobyt

„Během rezidence budu asi psát o českých restauračních vozech a o JLV. A začnu ihned, vyvěsím to přímo na Facebooku. Akorát v jídelních vozech není internetový signál,“ píše ve své glose Mircea Dan Duta, rumunský básník, překladatel, pořadatel a moderátor kulturních programů.

Bukurešť, Severní nádraží. Nastoupím do nočního vlaku do Budapešti. Budu tam v devět hodin ráno. Na Východním nádraží. Vlak do Brna mi ovšem jede z nádraží Západního, a tak budu cestovat celou hodinu třemi osobáky mezi dvěma budapešťskými stanicemi. Paní prodavačka na Východním nádraží se mě udiveně ptá, proč nejezdím raději metrem. No možná že bych cestu budapešťským metrem nezvládl. Anebo mám možná velmi rád vlaky.

Mircea Dan Duta, foto: osobní archiv

Malé romantické maďarské nádražíčko jako z devatenáctého století. Počkám tam takových patnáct minut. Napadne mě, že během brněnské rezidence budu psát knížku o středoevropských malých vlakových nádražíčkách. Nakonec přece jen dorazím na Západní nádraží a nastoupím do mezinárodního railjetu, jímž budu cestovat do Brna. Moderní restaurační vůz, výborná svíčková, nezaměnitelná chuť točeného plzeňského piva. Během rezidence budu asi psát o českých restauračních vozech a o JLV. A začnu ihned, vyvěsím to přímo na Facebooku. Akorát v jídelních vozech není internetový signál. Udiveně se ptám číšníka co a jak. „Samozřejmě že tu není signál! Copak si tady má každý udělat kancl a vyřídit maily za jedno zatracené kafe?“

Vážení cestující, následuje stanice Brno hlavní nádraží. O jídelních vozech napíšu třeba později. Vystoupím z už zpožděného mezinárodního expresu, nastoupím do Bolta a za deset minut budu před Moravskou zemskou knihovnou. Zavolám jí, za dvě minuty bude před vchodem do knihovny. Podá mi klíče od rezidenčního bytu. Seznámí mě se všemi podrobnostmi, vysvětlí mi, kudy a kdy smím do knihovny, oznámí mi, že musí k rodičům, zeptá se mě, jestli budu mít nějaké dotazy. Nebudu. Pospíchá, musí k rodičům. Nehodlám ji zdržovat.

Vezmu si od ní klíče, pozdravím ji a už vím, že, jak bylo dlouho a původně domluveno, během rezidence napíšu o současné české mladé a velmi mladé poezii, přeložím dotyčné autory, poradím se s nimi o překladatelských oříšcích, možná uspořádám jednu, dvě, pět, deset akcí, kde tuto antologii uvedu, představím, dám o ní vědět. Nastoupím zase do Bolta, dostanu se na Kunzovu ulici, vcházím do rezidenčního bytu, dám si knihy na stůl, osprchuju se a po dvaadvacetihodinové cestě si možná trochu odpočinu.

Ale to všechno později a zítra. Zatím jsem ještě na Severním nádraží v Bukurešti a musím nastoupit do nočního vlaku do Budapešti. Vítejte, kontrola jízdenek. Kam cestujete? Do Brna. Za jakým účelem? Mám tam rezidenční pobyt. Rezi… co? No, tak budiž. A PCR test máte? Akorát jsem očkován. Jo tak. Tak teda šťastnou cestu!


Text vznikl během autorovy tvůrčí rezidence v Brně, kterou pořádá České literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny).

Mircea Dan Duta z češtiny do rumunštiny přeložil celkem více než 750 autorů. V roce 2015 mu vyšla první Antologie současné české poezie vydaná v Rumunsku po pádu železné opony a v roce 2016 publikoval první Antologii současného českého divadla v rumunštině.