31/10/2020 | téma | Klára Vlasáková

Domácí knihkupectví #4: Úzkosti, apokalyptické předzvěsti a svět mileniálů

Knihkupectví jsou nadále zavřená, proto se vracíme k jejich simulované návštěvě a náhodnému listování. Podpořte své oblíbené knihkupce, tipy na knihy tentokrát vybírá spisovatelka a dramaturgyně Klára Vlasáková.

V roce 2018 uvedl Institut úzkosti na svých stránkách podcast Černé slunce hudebního publicisty Karla Veselého, v němž autor zkoumal dějiny smutku, úzkosti a deprese v populární hudbě. Na každý díl jsem se hodně těšila a šlo asi o jediné audio, které jsem kdy poslouchala skutečně pozorně a v klidu — nejen jako podkres k cestě do práce nebo k nějaké nezáživné činnosti. Karel Veselý materiál k Černému slunci spolu s dalším výrazným publicistou Milošem Hrochem dále rozpracoval a výsledkem je kniha Všechny kočky jsou šedé. Autoři tu čtivě a s velkou fundovaností vykreslují, jak se v západní hudbě odráží politický vývoj několika posledních desetiletí — zdrcující převaha neoliberalismu, slepá důvěra v trh, který všechno vyřeší, a především děsivá, plíživá hrůza, že líp už nejspíš bylo. Všechny kočky jsou šedé tak na poli publicistiky ukazují, že nejen hudba, ale kultura obecně není a nikdy nebyla jen jakousi oddechovou oblastí, kam politické lomození nedoléhá, ale že dokázala zachytit jeho falešné tóny často mnohem dřív, než jsme se k tomu my ostatní začali vůbec odhodlávat.

Všechny kočky jsou šedé, foto: Paseka

Všechny kočky jsou šedé lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


Pokud nějaký komiks naprosto skvěle zachycuje pocity nedůvěry, odcizení a strachu, je to Sabrina od Nicka Drnasa. Může se zdát, že po takové knize by v současné situaci sáhla jen masochistka, ale Drnaso je nejsilnější v zachycování postupně kypícího napětí, které v přetlakované společnosti může každou chvíli bouchnout. Právě tyto nálady je užitečné zkoumat a věnovat jim pozornost. V Sabrině samozřejmě nejde o svět zasažený virem — hlavní příběhová linka sleduje Teddyho, jehož přítelkyně Sabrina záhadně zmizela. Teddy se propadá do úzkostí a jediné, čemu dokáže věnovat pozornost, jsou hlasatelé apokalyptických předzvěstí. Pravda o tom, co se Sabrině stalo, pak roztáčí jen další kolotoč nedůvěry a bezútěšnosti… Není to zrovna povzbudivé čtení, ale toto dílo, které se v roce 2018 probojovalo mezi finalisty Man Bookerovy ceny (jako první komiks vůbec), přesvědčivě dokládá, jak křehká a náchylná k excesům je ta společnost, jejímž členům a členkám nezbyla v životě žádná jiná jistota než spiklenecké tušení, že „všechno je trochu jinak“.

Sabrina, foto: Trystero

Sabrinu lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


Často když čtu nějaké velkolepé přezíravé hodnocení mileniálské generace, tak mi v textech chybí jeden naprosto podstatný rys — uvědomění si, v jaké době mileniálové žijí a jaké jsou horizonty jejich životů. V nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz se například kněz a přírodovědec Marek Orko Vácha vyjádřil, že mladí lidé se příliš rychle ze všeho hroutí a chybí jim odhodlání — na rozdíl od srdnatých příslušníků jeho generace. Vácha se dopouští toho, co je s postupujícím věkem relativně snadné: pohlížet na mladší ročníky jako na padavky, kterým se nedaří ne proto, že by měli docela jiné vyhlídky než jejich rodiče, ale proto, že se prostě dostatečně nezapřou. Nevím, jestli by Váchu a jemu podobné přesvědčil román Normální lidi od Sally Rooneyové, ale minimálně by jim mohl ukázat podmínky a tlaky, jimž mileniálové čelí. Rooneyové se daří vykreslit ústřední dvojici Marianne a Connella a jejich roky trvající přátelsko-milenecký vztah přesvědčivě, podmanivě a zároveň jednoduše líčí, do jakého světa se tahle tak často probíraná generace vlastně narodila.

Normální lidi, foto: Jonáš Zbořil

Normální lidi lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


Autorka je spisovatelka a dramaturgyně.