28/01/2021 | téma | Jan Škrob

Domácí knihkupectví #8: Včely sedají na parapety

Ta tam je vánoční knihkupecká horečka. A letos se k lednové melancholii z dočtených dárků a pravidelnému nakladatelskému oddechu přidaly ještě pandemií zavřené obchody. Kam si potom má člověk zajít zalistovat v knihách, které nedostal? Nabízíme skromnou náhradu, tentokrát ve výběru básníka Jana Škroba.

Nová básnická kniha Adama Borziče Šišky za úsvitu se lstivě smějí je skutečně sbírkou v tom smyslu, že nejde o promyšlený koncept s jasným tématem (jako jsou Západo-východní zrcadla z roku 2018) ani skladbu s jasným začátkem a koncem (jako loňské Dějiny nitě), ale jsou to různorodé texty, které autor za určitou dobu shromáždil. Je to kniha, která už svým názvem sugeruje jistou poťouchlost, hravost a odlehčenost. Kniha, která něčím evokuje například poetismus.

Vedle této bezstarostné svobody (viz třeba báseň „Muži ve španělském gay pornu“) má ovšem navzdory všemu i svou hloubavou a intimní polohu. Je to sbírka, jejímž stěžejním tématem je lidská blízkost — není náhodou, že víc než polovinu textů autor dedikuje spřízněným autorům a autorkám, nebo prostě lidem, na kterých mu záleží. Šišky za úsvitu se lstivě smějí jsou poezií lásky, což je širší kategorie než poezie milostná. Vedle nesporně silných a důležitých milostných básní jsou zde totiž zastoupeny i básně zasvěcené jiným formám lásky, než je ta partnerská a erotická — ať jde o blízké přátele, nebo příbuzné (např. nádherná báseň „Modlitba k Madoně podsvětí“, kterou autor věnuje bratrovi).

Napětí mezi radostnou hravostí na jedné straně a zádumčivou tesklivostí na straně druhé — včetně všech poloh mezi tím —, které vnímám jako charakteristický rys této knihy, a lásku v mnoha jejích podobách zachycuje věrně a působivě.

Knihu Šišky za úsvitu se lstivě smějí lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


S hrůzou jsem zjistil, že moje povědomí o francouzské poezii a jejích dějinách končí někde u surrealistů. Tato strhující antologie mi aspoň kus toho prázdného místa zaplnila. Představuje básnické texty osmi autorů (respektive sedmi autorů a jedné autorky) v překladech Petra Zavadila, Václava Jamka a Erika Lukavského. Jde o básníky nastupující po surrealistech, narozené nejdříve na sklonku 10. a nejpozději na konci 30. let 20. století, a je to poezie, která v sobě jednoznačně kus surrealismu má. Zároveň navazuje i na starší francouzské zdroje — pokud podtitul hovoří o prokletých básnících, není tím jistě míněn jenom způsob života (a obvykle předčasná smrt), ale také básnický styl.

Je to poezie plná zjitřených emocí, poezie, u níž člověk intuitivně cítí, že jde skutečně o všechno. Ale patos v tom není. Jen výrazná — místy až doopravdy surrealistická — obraznost a někdy zase až překvapivá jednoduchost a přímočarost. Bezelstnost. Navzdory existenciální tíži, které jsou básně plné, nejde ale o poezii depresivní nebo v nejširším smyslu smutnou. Autoři a autorka vycházejí především z vůle k životu a zápalu pro jeho intenzitu.

Knihu Francouzští prokletí básníci 20. století lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


S Małgorzatou Lebdou jsem se krátce potkal loni v létě během její autorské rezidence v Praze. Nadšeně jsme si povídali o chovu včel, i když alespoň v mém případě je to vášeň (zatím) jenom teoretická. Tehdy jsem ani nevěděl, jakou roli včely hrají v její tvorbě. Matečník je básnická kniha, která drží pevně pohromadě mimo jiné jako obraz ročního cyklu úzce spojeného právě s chovem včel (viz básně „předjaří: první prolet“ nebo „červenec: medobraní“) a dalšími ději v přírodě. Zároveň vystupuje na povrch i časovost lidského života. Jedno se stává metaforou druhého a nedá se s jistotou říct, že by Matečník byl knihou o otci — včelaři, hospodáři, zálesákovi — na pozadí přírody, ale ani naopak.

Pokud se i v českém prostředí mluví o environmentální poezii a renesanci přírodní lyriky, ukazuje Lebda v Matečníku jednu z důležitých rovin takového básnictví — zbavit se antropocentrismu totiž nemusí znamenat přestat se zabývat člověkem, ale zahrnout ho do barvitějšího celku a širších souvislostí společně se včelami, stromy, horami. Nelze nezmínit uhrančivý jazyk celé knihy, za jehož zprostředkování české publikum vděčí skvělé překladatelské práci básníka Bodgana Trojaka.

Knihu Matečník lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.

Autor je básník.