24/02/2022 | recenze |

Dramata vyškrábaná do dějin

Na sklonku loňského roku vyšel v nakladatelství Vyšehrad třetí svazek „Čechov &“ z volného cyklu Renáty Fučíkové Největší dramatici, tentokrát věnovaný ruskému dramatu. Podtitul sedmi převyprávěných her v historických souvislostech je popisně přesný, ale zdaleka nevystihuje šíři a hloubku autorčina pohledu a její originální autorský přístup literární i výtvarný.

Obrazová část vzniká specifickou proškrabávanou technikou, která se vyznačuje minuciózní prací s detaily, ať už jde o zachycení portrétů, či dobového oblečení, šperků, nebo architektury, a vyvolává dojem starých rytin. Původně černobílé obrázky jsou pak konvertovány do jednotné barevné polohy, jež se liší u každého svazku.

Již v prvním díle Shakespeare (2016) přesahují ony avizované historické souvislosti běžný biografický rámec vztažený ke světoznámému anglickému dramatikovi. Fučíková nabízí starším dětem plastický obraz pozdní renesance včetně dějin všedního života a umožňuje tak převyprávěná dramata vnímat s pochopením pro dobový kontext v přesazích k současnosti. Ilustrace v hnědém odstínu odkazují ke středověké zemitosti, k dobývání a objevům nových území.

Obdobně postupovala i v druhém souboru Molière & (2017), jehož jádrem je pět Molièrových veseloher orámovaných dramaty Jeana Racina a Pierra Corneille, a to na pozadí bohatě rozvrstvené francouzské společnosti velkolepého 17. století, jemuž udával tón „král Slunce“. Molièrovy komedie tentokrát autorka rozehrála i v komiksových výjevech posilujících scénický rozměr textu. Kardinálská červeň a královská modř, v jejichž barvách promlouvají ilustrace, dokládají význam církve a panovnických dvorů pro život tehdejší Evropy.

Foto: nakladatelství Vyšehrad

Třetí díl Čechov & (2021), zasvěcený ruskému dramatu, evokuje petrolejovým tónem dlouhé ruské zimy. Předmětem adaptací, které spočívají v dynamické kombinaci převyprávění, úryvků z monologů a komiksových pasáží umožňujících zprostředkovat vtip, satiru, ale i smutek a melancholii, je sedm divadelních her. Boris Godunov A. S. Puškina si vyžádal historické ohlédnutí až k příchodu Slovanů na stepi východní Evropy a ke korunovaci prvního panovníka dynastie Romanovců. Následující Gogolovy komedie Revizor a Ženitba provází exkurz do ruské společnosti v době vlády Petra Velikého a Kateřiny II., jejichž životní osudy a vladařské ambice autorka živě líčí s citem pro historická fakta i příběhový potenciál.

Čechovova dramata RacekStrýček VáňaTři sestry a Višňový sad, naplněná zdánlivě nevysvětlitelným smutkem ruské duše, obklopují exkurzy do historie, které na první pohled míří možná až zbytečně hluboko do předkřesťanského období. Kniha jako celek ovšem tento ponor do minulosti ospravedlňuje, neboť bez povědomí o tom, co po staletí formovalo ruskou mentalitu od kozáckých dobrodruhů až po rolníky a podrobené nevolníky obtížně dobývající obživu v nepříznivých podnebných podmínkách, nelze pochopit ani povahu jejich potomků žijících v 19. století a zrod panovnické svévole. Kniha končí událostmi z roku 1904. Čechov umírá půl roku po premiéře Višňového sadu, propuká japonsko-ruský válečný konflikt, zbývá deset let do krvavého začátku Veliké války, která jako první světový konflikt přepíše mapu světa. 

Cyklus Největší dramatici má potenciál oslovit nejen starší děti a mládež, ale i čtenáře dospělého. Fučíková v něm postupně propracovala svébytný adaptační model, který nespočívá v zjednodušeném převyprávění dějové linie her ze zlatého fondu světového divadla, ale nabízí inteligentní, literárně i výtvarně kultivovanou interpretaci. Historické souvislosti rozhodně nejsou oprašováním učebnicových dat, nýbrž živým vyprávěním založeným na synergii literární, výtvarné a typografické složky. Ze slov i jemných vyškrabávaných linek se před čtenářem plasticky vynořují postavy a příběhy rekonstruované z archeologických nálezů, literatury krásné i odborné. Adaptace dramatických děl zůstávají svébytnými uměleckými díly, zároveň však přerůstají ve svědeckou výpověď o dobovém dění s nadčasovou platností. Část autorčiny dedikace, v níž historické vstupy věnuje sovětským disidentům a těm, „kdo se snaží bránit lidskou svobodu a důstojnost“, nabývá na alarmující aktuálnosti právě v dnešních dnech, kdy celý svět s napětím sleduje dění na Ukrajině.

Autorka se věnuje české a světové literatuře pro děti a mládež.