11/04/2022 | recenze |

Dvanáct taktů romského blues

Dvanáctka romských autorek a autorů předkládá čtenářům v knize „Samet blues“ svůj pohled na devadesátá léta dvacátého století. Poslední titul z nakladatelství KHER nastavuje zrcadlo obecně zažitému pohledu na dekádu mezi sametovou revolucí a přelomem tisíciletí jako na zlatou éru, se kterou přišly neomezené možnosti pro všechny.

V dokumentu Filipa Remundy Bratři Okamurovi z roku 2019 je scéna, ve které je během oslav výročí událostí 17. listopadu 1989 na Národní třídě předseda strany Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura kvůli svým výrokům na adresu Romů a dalších (nejen) národnostních menšin konfrontován několika lidmi. Následuje obraz, v němž jeden z nich, tehdejší místopředseda Romské demokratické strany Miroslav Rusenko, stojí u historické fotografie davů na Národní třídě a na Remundovu otázku zpoza kamery na to, co ho při pohledu na fotografii napadá, odpovídá: „Ta fotka znamená, že už je to tady. A dokazuje, že tam jsou všichni bez rozdílu. Ať to jsou Romové, Neromové, všichni jsme společně. Tam jsme taky byli, tam jsme taky zvonili klíčema.“

Kolektiv autorů: Samet blues
KHER, Praha 2021

Jak ale čas ukázal, ono euforické listopadové „Už je to tady!“ nakonec neznamenalo pro všechny úplně to samé. A přesně o tom mluví kniha povídek nazvaná Samet blues, vydaná právě u příležitosti loňského výročí událostí 17. listopadu 1989 v nakladatelství romské literatury KHER. Dvanáct autorek a autorů vypráví v celkem třinácti příbězích o devadesátých letech tak, jak si je pamatují právě oni, zástupci romské menšiny v Česku. Část z nich už byla tehdy dospělá, ti ostatní si porevoluční léta pamatují dětskýma nebo dospívajícíma očima.

Bez ohledu na věk ale všemi příběhy prostupují stejná témata, nejčastěji rozšíření rasismu ve společnosti. Jeho projevy tvrdě pocítili právě Romové (často například v podobě skinheadských pochodů), jak o tom píše Michal Šamko v povídce Svobodné volby nebo Stanislava Ondová v příběhu V bublině. Věra Horváthová Duždová v Devadesátkou vzpomíná na založení místní organizace politické strany Romská občanská iniciativa doma v severočeských Lenešicích. Motiv prvotní euforie z celospolečenské změny a možnosti romské emancipace je však vzápětí následován dalšími a dalšími vzpomínkami na tehdy naprosto běžné napadání Romů skupinami rasistických skinheadů v ulicích. Věra Horváthová Duždová také připomíná rasové vraždy Emila Bendíka, Josefa Sztojky, Tibora Danihela a Heleny Biháriové.

V povídkách se dále odrážejí témata sociálního vyloučení, drogové závislosti, obchodu s chudobou, vzniku ghetta vyloučených lokalit či postupného ubývání romských zvyků a tradic v nově se utvářejícím kapitalistickém systému. Přes všechny zmíněné negativní jevy, z nichž většina se často s ještě větší silou přelila i do let po přelomu tisíciletí, lze ale z příběhů v Samet blues vyčíst i vděk za možnosti, které s sebou sametová revoluce a následně devadesátá léta přinesly.

Sbírka Samet blues navazuje na knihu povídek nazvanou Všude samá krása. Dvě desítky autorek a autorů v ní prostřednictvím svých vlastních nebo rodinných příběhů vzpomínají na 20. století očima Romů. Všude samá krása Samet blues mají kromě výrazných ilustrací výtvarnice Terezy Šiklové společné také to, že část textů vznikla v romštině a až následně byla přeložena do češtiny. Některé z příběhů jsou proto v knihách zaznamenány v obou jazycích. Nakladatelství KHER se tak snaží pomoci romštině upevnit pozici svébytného literárního jazyka, romská literatura má totiž tradici sahající pouze k přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.


Text vznikl v rámci semináře Kritická reflexe romské kultury, vedeného Janou Čeňkovou a Tomášem Bystrým na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK ve spolupráci s neziskovou organizací Slovo 21 (projekt AndroMedia, financován z Fondů EHP 2014—2021).