22/05/2021 | komentář | Petr Nagy

Evropská cena z českých rukou

Po čtyřech letech si mohla Česká republika opět udělit Cenu Evropské unie za literaturu. Tuzemské vítězce Lucii Faulerové patří velká gratulace — přestože samotná cena vyvolává spíše otázky nežli nadšení.

Evropská unie literární cenu, kterou financuje program EU Kreativní Evropa, uděluje od roku 2009. Za organizací soutěže stojí konsorcium složené z Evropské federace knihkupců (European Booksellers Federation), Evropské rady spisovatelů (European Writers’ Council) a Federace evropských vydavatelů (Federation of European Publishers), které rovněž sestavuje národní poroty. Každý rok je vybráno jedenáct nebo dvanáct zemí, které se soutěže účastní, a to nejen v rámci sedmadvacítky, ale i několika dalších zemí (např. Norsko, Island nebo Turecko, nově také Velká Británie). Vítěz obdrží finanční ocenění ve výši 5 000 eur a pořadatelská organizace následně podporuje překlad jeho knihy a její propagaci v zahraničí.

Lucie Faulerová s románem Smrtholka (Torst, 2020) se tak stala po Tomáši Zmeškalovi (Milostný dopis klínovým písmem), Janu Němcovi (Dějiny světla) a Biance Bellové (Jezero) čtvrtou českou laureátkou Ceny EU za literaturu, kterou by si měla převzít v Bruselu koncem letošního září. O jejím vítězství rozhodla pětičlenná tuzemská porota, ve které zasedli literární kritici Pavel Mandys (předseda), Petr A. Bílek a Eva Klíčová, spisovatelka Ivana Myšková a knihkupec Vladimír Opatrný. Ti na cenu dále nominovali Annu Bolavou (Před povodní), Miřenku Čechovou (Baletky), Matěje Hořavu (Mezipřistání) a Daniela Hradeckého (Tři kapitoly).

Lucie Faulerová, foto: Měsíc autorského čtení

Byl to právě Pavel Mandys, jenž veřejnosti poodhalil obecná kritéria, jimiž se porotci při svém výběru řídili a která lze najít na internetových stránkách EUPL. Nominováni mohli být pouze autoři titulů vydaných mezi říjnem 2019 a únorem 2021, přičemž se muselo jednat o jejich nejméně druhou a nejvýše čtvrtou prózu. Rovněž doposud nesměli mít na kontě přílišné množství překladů. Což odpovídá poslání ceny, která si klade za cíl upozornit na začínající autory a pomoci jim prosadit se na mezinárodní scéně. To by podle představ Evropské komise mělo přispět k obohacení evropských kultur a většímu pochopení mezi národy.

Nutno podotknout, že pětice nominovaných titulů vskutku patří k tomu nejlepšímu, co se na poli české prózy v daném období urodilo. Ostatně hned tři z dotyčných knih se dočkaly také nominace na cenu Magnesia Litera v prozaické kategorii (pro zajímavost dodejme, že Petr A. Bílek a Ivana Myšková letos figurovali v porotách obou zmíněných soutěží a Pavel Mandys je dokonce organizátorem ML). A co se týče volby vítězné knihy, Smrtholka Lucie Faulerové kromě toho, že oplývá nespornými literárními kvalitami a čte se jedním dechem, patří navíc v rámci nominovaných titulů — alespoň podle mého soudu — k nejsnáze přeložitelným či alespoň „přenositelným“ textům. Její budoucí zahraniční čtenáře totiž nebude omezovat neznalost českých nebo jiných reálií (Baletky zakotvené v českých devadesátkách, gruzínsko-české Mezipřistání), přemíra poetičnosti a esejističnosti (bernhardovsky laděné Tři kapitoly) ani chybějící literární kontext (Před povodní coby závěrečný díl volné trilogie).

Není proto divu, že diskuse letos spíše než výběr nominovaných titulů, potažmo vítězné knihy, vyvolávala cena samotná. Třeba literární kritik Jiří Trávníček o ní před pár dny v Radiu Proglas prohlásil: „Cena Evropské unie je taková cena necena. Je to spíš věc prestiže, těžko říct, jak velkého dosahu. Možná spíš politická než literární, přijde mi trochu umělá.“ Konkrétní námitky či spíše kritické připomínky se pak objevily na Facebooku a týkaly se kupříkladu toho, že českého vítěze vybírá ryze česká komise, čímž se tak trochu vytrácí onen evropský aspekt, vyplývající na první pohled z názvu dotyčného ocenění.

Dokonce i jedna z členek poroty, konkrétně Ivana Myšková, přišla s tím, že by čekala, že u ceny s takovým názvem bude hrát nějakou roli nadnárodní perspektiva. Sama v této souvislosti navrhla zapojit do volby zahraniční bohemisty, kteří by dokázali pracovat s českými prózami, jež na svůj překlad obvykle teprve čekají. Spisovatelka Zuzana Kultánová zase vyjádřila nespokojenost s poněkud vágním kritériem „začínající autor“, s čímž dle slov Pavla Mandyse dost zápasila i česká porota — museli prý většinu autorů v tomto ohledu ještě dodatečně obhajovat a za jednoho zamítnutého autora dokonce posléze vybrat náhradníka.

Nic z toho samozřejmě nesnižuje význam ceny jako takové, je však dobré mít na paměti, že laureát Ceny EU za literaturu zatím nesklidil za své dílo uznání v Evropě, jak by se mohlo zdát, nýbrž „jen“ doma a nadto za velmi specifických podmínek. Má ovšem velmi dobře nakročeno k tomu, aby se mu dostalo zvýšené pozornosti též za hranicemi, což — jak upřímně doufám — bude i případ Lucie Faulerové a její Smrtholky.