Ráno vstávám někdy i za svitu měsíce, v kuchyni brzy vrčí kávovar, kus koláčku na talíři a hned začíná můj den. Vždy překládám v ranních hodinách, když rodina ještě spí a na mě čekají postavy z překládaného románu, na které se těším. Tedy, někdy se tak docela netěším, dokonce se i některých románů bojím. Záleží na tématu a motivech.
Letní období, kdy je většina lidí na dovolené, děti i různé instituce mají letní prázdniny, bývá označováno jako okurková sezóna. A o čem jiném psát v okurkové sezóně než o okurkách.
Nepřestává mě udivovat, jak si někdy kniha „sedne“ s životním obdobím, ve kterém je čtena. Jak naplní potřeby nebo zarezonuje s tím, co zrovna řeším. Dolehlo na mě stárnutí, nezapírám. Stáří, blížící se zpovzdálí, je jako fronta mraků na obzoru, přibližuje se.
„Sedím ve vlaku z Varšavy do Brna s přestupem v Břeclavi. Je 1. dubna, za okny vlaku sněží. Sakra, vždyť s sebou nemám zimní bundu ani boty, co budu dělat celý měsíc, pokud to bude pořád takové? Neklidná myšlenka se ztratí v příjemném pocitu očekávání, když usínám ve vlaku. Jedu na měsíc do Brna a hrozně se na to těším,“ píše ve své glose z jarní rezidence Anna Radwan-Żbikowska.
„Prostudované materiály, prosím, nechte na stole — rádi je na regál vrátíme místo Vás.“ Tenhle nápis mě provázel studentskými léty, kdy jsem útočiště pro psaní seminárek nacházel v ústředí Městské knihovny v Praze. Materiál pro své elaboráty jsem často objevoval v oddělení nazvaném pragensia.
V současné době debatu o přechylování opět oživila sněmovna, která schválila návrh novely o matrikách, a jeho znění potvrdil i Senát. Novela přijímá liberalizaci volby (ne)přechýleného ženského příjmení. Jde o jev společensky citlivý a v dnešní době velmi aktuální, a především je to jev jazykově komplikovaný, který je v médiích podáván často tendenčně, zjednodušeně a zkresleně bez přihlédnutí k názoru jazykovědců.
