Každý rok si na přelomu dubna a května stěžujeme na pomalý příchod jara. Letošní rok není výjimkou — meteorologové musí odpovídat na otázky, jaké bude počasí, kdy se konečně oteplí a zda je současné počasí příznivé pro přírodu či nikoli. Připomeneme-li si stará lidová rčení, vidíme, jak v nich naši předkové krásně vystihli různé přírodní úkazy, počasí i jeho vliv na úrodu.
Řecké slovo ναύτης (nautes) znamená námořník a v dávných dobách označovalo někoho, kdo se po mořích nejen plavil, ale také je objevoval a prozkoumával, tak jako třeba bájní řečtí argonauti, mořeplavci na lodi Argó putující za zlatým rounem. Dnes máme moře prozkoumaná, a proto (počeštěně) nauti vyrážejí zkoumat jiné oblasti.
Když se zamyslíme nad zcela běžnými slovy a začneme pátrat, odkud se vzala a jaký je jejich význam, často se dozvíme zajímavé a leckdy překvapivé informace. Tak je tomu i se slovem „kniha“, které patří k základní slovní zásobě našeho jazyka a všichni je známe.
Předloňské vánoční období mi nadělilo dárek v podobě nabídky překladu. Jde o román Kateřiny Tučkové „Žítkovské bohyně“ (ve francouzštině „Les dernières déesses“ neboli „Poslední bohyně“). Když se chce člověk živit literárním překladem a zároveň vychovávat dvě děti jako samoživitelka, je uzavření smlouvy s nakladatelstvím vždy důvodem k oslavě.
Napadlo vás někdy, jaký je rozdíl mezi slovy „závod“ a „soutěž“? Používáte je jako synonyma? Je rozdíl mezi závodníkem a soutěžícím? Proč říkáme „cyklistický závod“ a „závod v běhu na lyžích“, ale architektonická soutěž a soutěž krásy? Na podobné otázky se pokusíme odpovědět.
Před pár lety jsem pro argentinské nakladatelství přeložila román Egona Hostovského „Žhář“. Když jsem přišla do Broumova, uvědomila jsem si, že se Hostovský narodil v tomto kraji, v Hronově. Od té chvíle na mě stránky jeho románu útočily na každém kroku, při každé procházce městem, po cestách a okolních vesnicích.
