Americká spisovatelka N. K. Jemisinová podruhé v řadě získala asi nejdůležitější literární cenu v oblasti vědecké fantastiky, Hugo. Loni byla oceněna — jako vůbec první Afroameričanka — za román Pátá sezóna (The Fifth Season), letos vyhrálo jeho pokračování Brána obelisku (The Obelisk Gate). Ceny Hugo se předávaly v pátek na festivalu Worldcon v Helsinkách a hlasování se účastnilo 3319 registrovaných návštěvníků: na rozdíl od ostatních literárních cen o nominacích i vítězích Huga nerozhodují odborné poroty, ale čtenáři, autoři a kritici v hromadném hlasování.

Kvůli tomuto hlasovacímu systému provázely minulé dva ročníky literární ceny kontroverze. Dvě skupiny konzervativních čtenářů a spisovatelů, ironicky nazvané Smutná štěňata (Sad Puppies) a extrémnější Vzteklá štěňata (Rabid Puppies), zabránily hlasováním novým trendům ve fantastice: hlavně vstupu genderových, sociálních nebo environmentálních témat do jejího hlavního proudu. V roce 2015 tak dokonce kvůli nespokojenosti konzervativců s tím, že sci-fi přestává být zábava s létajícími stroji pro bílé muže, nebyla v hlavní a dalších kategoriích udělena žádná cena, o rok později se situace v menším opakovala. Letos naopak cenám dominují spisovatelky. Kromě Jemisinové byla oceněna také Amal El-Mohtarová, cenu za nejlepší novelu získala Seanan McGuireová a za nejlepší noveletu Ursula Vernonová.

Oba romány N. K. Jemisinové se odehrávají ve světě neustávající seismické aktivity, kde lidé vězní a využívají mutanty schopné ovlivňovat přírodní procesy. Pátou sezónu kritika nadšeně hodnotila nejen kvůli komplexitě a promyšlenosti, ale také pro jazykovou stránku románu, který neustále přetváří genderová očekávání a stereotypy.


Americký komik, herec a spisovatel George Carlin v roce 1972 v jednom skeči na rozhlasové stanici WBAI prohlásil, že těchto sedm slov „nikdy nemůže zaznít v televizi“: shit, piss, fuck, cunt, cocksucker, motherfucker a tits. Tehdy zřejmě nebyla vhodná ani pro rádio — stanice čelila stížnostem posluchačů —, dnes zní ze seriálů a dalších televizních pořadů docela běžně a mohou představovat i základ vědecké studie.

Jean Twengeová, profesorka psychologie z kalifornské státní univerzity v San Diegu, s výzkumným týmem zkoumala výskyt vulgarit v moderní americké literatuře. V korpusu čítajícím více než milion titulů identifikovali výskyt právě sedmi Carlinových slov, která si kdysi dokonce vysloužila i pozornost zákonodárců. Výzkum nepřekvapivě ukázal, že se dnes v literatuře kleje v mnohem větší míře, než tomu bylo před šedesáti lety. Knihy vydané mezi lety 2005—2008 tak osmadvacetkrát pravděpodobněji obsahují řečené vulgarity než romány z padesátých let a například „motherfucker“ se v nejmladší literatuře objevuje 678krát častěji než v té z padesátých let.

Podle výzkumníků za vulgarizací literatury stojí kultura individualismu a sebevyjádření a také uvolňování společenských tabu. „Kultura více a více protežovala vlastní prezentaci na úkor nějakých konvencí. Takže s tím, jak šla společenská pravidla stranou a od lidí se začala očekávat originalita a sebevyjádření, se nadávky stávaly běžnějšími,“ dodává Twengeová.

Jednou z nejčastěji vyjadřovaných emocí v takové individualizované kultuře je vztek — ať už na sebe nebo na systém. A k vzteku nevyhnutelně patří nadávky, tudíž kultura, která projevy autentických emocí vyzdvihuje (a v honu za touto autenticitou vyhledává extrémní případy), nutně produkuje více vulgárního umění, uzavírají autoři studie.