Ideální prostředí pro psaní
Neucházel bych se o rezidenční pobyt pro literáty, kdybych už neměl určitou představu o tom, co chci psát. Rozepsaný jsem byl už z Prahy, ale pobyt v Literárním domku v Broumově mně umožnil za měsíc napsat to, co bych v Praze psal možná i půl roku.
Když jsem přijel, bylo 5. dubna, pršelo a foukal silný, mrazivý vítr. Spolurezidentka, ilustrátorka Lucie Lučanská, která už byla na místě, iniciuje procházku po klášterní zahradě, jejíž součástí je i Literární domek. Skrze mohutnou stěnu padajících vod si ještě mohu všimnout více než dvousetletého dubu, ale déšť vháněný do očí prudkým větrem znemožňuje vidět víc. Mrznou ruce. Celou první polovinu pobytu se během každého jediného dne střídají všechna roční období. Ideální prostředí pro moje psaní. Syrové klima, krásná okolní příroda. Ale nejsem tady kvůli výletům (za dobu měsíčního pobytu jsem si udělal dva).
Jsem tady kvůli psaní. Píšu. S klášterní zahradou v zádech to jde víc než dobře. Nic mě neruší. Když potřebuji přestávku, jdu se projít do zahrady, která patří ptačí říši. Žasnu nad orchestrací tak různorodých ptačích hlasů, které v běžném pražském parku nelze slyšet.
Píšu, plním zadání své i Českého literárního centra. Překvapuji se svou sebedisciplínou. Snad jsem měl být prozaikem (prozaici píšou od—do, ale kdo to kdy viděl u básníka?), tak alespoň svým veršem kultivuji českou prózu. Nečekaným bonusem pobytu je sympozium ilustrátorů, kteří pracují v ateliérech přímo naproti Literárnímu domku, seznamuji se s některými z nich a s jejich tvorbou.
Nakonec, chytám se za hlavu, kreslím pro H7O svá první komiksová okénka pod jemným vedením spolurezidentky Lucie Lučanské, okénka tematizují náš rezidenční pobyt.
Kamil Bouška (1979) je členem básnické skupiny Fantasía, publikoval ve stejnojmenném skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008). Jeho samostatným debutem je sbírka Oheň po slavnosti (Fra, 2011), za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategoriích poezie a objev roku. V roce 2015 vydal svou druhou knihu básní Hemisféry (Fra, 2015). Třetí básnická sbírka Inventura (Fra, 2018) byla nominovaná na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Básně a jiné texty publikoval v mnoha domácích i zahraničních periodikách a antologiích.
Lucie Lučanská (1990) je ilustrátorka, kreslí a sem tam provozuje literární diletantství. Po absolvování studia v ateliéru Juraje Horvátha AI+G na UMPRUM exceluje ilustrováním všeho druhu. V přestávkách mezi freelancováním je sama sobě zadavatelkou i vydavatelkou. Zároveň je bývalá vědecká pracovnice v oboru risografické postprodukce a příležitostná spisovatelka. Amatérsky se zabývá alchymií, okrajovými hudebními žánry, hebraistikou a mykologií. V současnosti pracuje na Manuálu vnímání a obrazové knize Jířa.
Text vznikl během autorovy a ilustrátorčiny tvůrčí rezidence v Broumově, kterou pořádá České literární centrum (sekce Moravské zemské knihovny).